„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

1884

1884

Nebýt Čechovova pozdějšího díla, asi bychom se i my, cynismem, ironií a nadsázkou odkojení čtenáři nechali zmást a novelu Drama na lovu položili jako poněkud naivní a strojenou prvotinu začínajícího, byť velmi talentovaného, spisovatele. Nicméně Čechov se již v této v pořadí druhé knižní próze vydané nedlouho po jeho Melpomeniných pohádkách z téhož roku uvedl jako satirik nejvyššího formátu, jenž si nic nezadá se svými pozdějším vrcholným dílem, kdy Čechov nastavil zrcadlo pravdy, ba porazil jeho vlastními zbraněmi tehdy oblíbený detektivní formát s milostnou zápletkou.
August Strindberg: Manželské historie

August Strindberg: Manželské historie

Jen naprostým nepochopením lze omluvit úvodník z Manželský historií Augusta Strindberga z nakladatelství Levné knihy: „Plodem jeho stihomamu vůči ženám a komplexu méněcennosti jsou povídky Manželské historie ostře a žlučovitě zaměřené proti institutu manželství a feminismu.“, protože ve skutečnosti jsou o všem jiném než o útocích, ať již na posvátný svazek manželský či na manželčiny snahy o svou emancipaci - Strindbergovy schopnosti i literární talent totiž sahají mnohem dále a Manželské historie, byť v nich převládá pejorativní nádech, se jen nesou na feministické vlně, jež se i dnes nijak zvlášť neliší od podoby, kterou nabývala v 80. letech XIX. stol., kdy tato Strindbergova povídková sbírka vznikla, a více než za kritiku ji lze brát za ironii padající na všechny strany, ať ženy či muže, svobodné či vdané, tatíky či staré panny.