„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

1886

Lev Nikolajevič Tolstoj: Smrt Ivana Iljiče

Lev Nikolajevič Tolstoj: Smrt Ivana Iljiče

Смерть Ивана Ильича, 1886

Novela Smrt Ivana Iljiče Lva Nikolajeviče Tolstého patří mezi to nekrásnější a nejmoudřejší, co bylo kdy napsáno. Současně však tento text vzbuzuje depresi, beznaděj, nutí k přehodnocení vlastního života a oceňovaných hodnot. Při analýze trpkého příběhu Ivana Iljiče pak ale nelze přejít Tolstého neobjektivnost ba až manipulaci čtenářem, kdy sice jako autor a umělec má svébytné právo vykreslit skutečnost tak, jak ji vidí ve své vizi, avšak současně svým mimořádným talentem a genialitou svádí k tomu, že čtenář má tendenci brát jeho příběh v širší rovině, tedy v příběhu nespatřovat pouhou tragickou postavu Ivana Iljiče, který sám sebe takřka až do poslední chvíle považuje za dítě štěsteny, ale naopak v této postavě spatřovat skutečnou povahu světa a lidské podstaty.
Lev Nikolajevič Tolstoj: Příběh koně

Lev Nikolajevič Tolstoj: Příběh koně

Холстомер, 1886

Hodnocení osobnosti Lva Nikolajeviče Tolstého není, ačkoliv by se to vzhledem k aureole jeho jména mohlo zdát zcela opačně, nikterak jednoduché. Tolstoj díky své dílu proslul jako oddaný humanista, jehož krédem bylo „neprotivit se zlu násilím“. Za svého života však byl více znám jako pedant a tyran svých nejbližších; stoupenec patriarchálního systému, ve kterém by ženě nemělo být dovoleno samostatně myslet; odpůrce modernismu a moderní západní civilizace; ale zejména jako zcela neúspěšný sociální experimentátor, kdy přes relativně odvážné myšlenky à la dát nevolníkům vzdělání, nebyl nikdy schopen cokoliv dotáhnout do úspěšného konce.