Nečekám a ani se nedomáhám, abyste tomuto šílenému, a přece tak obyčejnému příběhu, který tu vypíši, uvěřili. Byl bych věru blázen, kdybych to čekal; vždyť se to i mé vlastní smysly brání dotvrdit. A přece nejsem blázen, ani se mi nic nezdá, o tom vás ujišťuji. Zítra však zemru a dnes chci své duši ulevit.
Bylo sychravé listopadové odpoledne. Právě jsem spořádal neobyčejně sytý oběd, v němž nikterak nepodstatným chodem byly těžko stravitelné lanýže, a seděl jsem sám v jídelně, nohy na obrubě krbu, po ruce stolek, který jsem si přisunul k ohni, na stolku pár skrovných zákusků a různé láhve s vínem, pálenkou a likéry.
Mé
jméno je Artur Gordon Pym. Můj otec byl úctyhodným kupcem s námořnickým zbožím
v Nantucketu, kde jsem se narodil. Můj děd po matce byl advokátem s dobrou
praksí. Měl ve všem štěstí a spekuloval velmi úspěšně s akciemi Edgartonské
Nové Banky, jak se dříve nazývala. Těmito a jinými prostředky dosáhl toho, že
uložil dost slušné peníze.