V noci jsem snil, že jsem motýlem

Velmi primitivní scénář hry Variace na chlast, který je založen jen a pouze předstírání podroušeného stavu a z něj plynoucího „humoru“, který je navíc umocněn nějakým tím zaklením či vulgarismem za každou druhou replikou a tvoří tak minimálně polovinu oněch „humorných“ míst, by i dle velmi nekritického přístupu svých autorů Bolka Polívky & Dodo Gombára postačovala tak k nějakému televiznímu výstupu, v jehož duchu i úrovní humoru se ostatně celé představení nese. Ale přeci jen divadlo, byť na Divadlo Bolka Polívky nemá jeho divák nijak vysoká očekávání a víc než doteky múzy odchází uspokojen, vidí-li sobě známé tváře z televizních estrád, v sobě nese vyšší dramatické nároky a tak byla absence příběhu, nápadu či snad divadelního umění nahrazena sázkou na šaškovství v kombinací s koncepcí tzv. generální zkoušky, kdy herci zapomínají svůj text, říkají repliky druhých herců, předstírají stávku, hodinový vyhazov, usmíření, … a tak až do úplného vyčerpání diváka.