V noci jsem snil, že jsem motýlem

Dostojevského jméno je sice spojováno se zcela odlišným literárním žánrem, ale značná část jeho díla je poměrně významně prostoupena i satirou. Jednoznačně nejzdařilejším kusem z této sžíravě humoristicko-kritické laděné a v kontextu čtenářského odkazu i opomíjené části Dostojevského díla je sice novela Strýčkův sen z roku 1858, nicméně za poměrně zdařilou, byť ji nelze nikterak srovnávat s kvalitami jeho velkých románů, lze prohlásit i povídku z roku 1864 Krokodýl.

Úvodní zápletka, kdy je v Pasáži vystavovaným krokodýlem spolknut Ivan Matvějič - manžel krásné Jeleny Ivanovny a kolega z úřadu našeho vypravěče, má sice navenek všechny charakteristické znaky prostoduché frašky, avšak Dostojevskij se od samotného faktu spolknutí Ivana Matvějiče, který je ta zaživa zavřen v krokodýlích útrobách, odráží k širší satiře jak obchodnické chamtivosti, kdy majitel krokodýla okamžitě zvýší vstupné na několikanásobek; přebujelé byrokracie carského úřednického aparátu, který tuto událost považuje za čistě soukromou aktivitu Ivana Matvějiče; narcistické Jeleny Ivanovny, jež si tak zvýšila svůj společenský věhlas; až po Ivana Matvějiče samotného, který teprve v krokodýlích útrobách našel svou ostatními doposud přehlíženou osobnost a dle svých plánů se hodlal stát filozofujícím komentátorem aktuálních společensko-politických událostí.