V noci jsem snil, že jsem motýlem

V letech 1941 až 1944 Graham Greene oficiálně působil jako zaměstnanec britského ministerstva zahraničí v středoafrické Sierra Leone a teprve po otevření tajných archivů v roce 2010 se konečně potvrdilo to, co bylo tušeno již dlouhá léta, a to že Greene ve skutečnosti pracoval jako špion pro MI6. Sierra Leone sice byla na periferii světové dění a nelze tedy v žádném případě předpokládat, že by Greene plnil úkoly s významnějším dopadem, přesto ale byl jeho přímý nadřízený v pozdějších letech odhalen jako dvojitý sovětský agent.

Čtyřletou zkušenost s tajnými službami však Greene mnohonásobně zúročil, kdy toto téma opakovaně ztvárnil hned v několika románech: Ministerstvo strachu (1943), Jádro věci (1948), Tichý Američan (1955), Náš člověk v Havaně (1958) a Lidský faktor (1978).

Špionážní román v podání Grahama Greenea nemůžeme v žádném případě prohlásit za oddechovou četbu. Právě naopak, kdy zvláště Jádro věci a Tichý Američan jsou jeho myšlenkově nejtěžší díla, ve kterých řeší své nejzákladnější existenciální otázky. Náš člověk v Havaně se však z toho pravidla vyděluje a lze jej přes jeho hodnověrnou zápletku i brilantní charakteristiku jednotlivých postav prohlásit za dílo humoristické, ba dokonce za parodii na špionážní román.

Děj je umístěn do Havany na konci 50. let, kdy je Kuba ovládána diktátorským režimem Fulgencia Batisty. Hlavní hrdina, malý prodejce vysavačů James Wormold, kterého pro jeho nudnost opustila i manželka, je jednoho dne osloven agentem britské tajné služby, zda by vzhledem k tomu, že má v rámci servisních oprav vysavačů přístup do domácností nejvyšších kubánských potentátů, nemohl příležitostně získávat zákulisní informace o vládní politice. Wormold je přes své protesty naverbován jako agent číslo 59200/5, ale nemá sebemenší úmysl se jakkoliv angažovat. Situace se ale obrátí poté, co se domů vrátí jeho šestnáctiletá dcera s plným vybavením pro jezdeckého koně a chybí ji tak jediné - jezdecký kůň. Jak kůň samotný, tak jeho ustájení a členství v jezdeckém klubu je však zcela mimo Wormoldovy finanční možnosti tak, že se rozhodne vymyslet si fiktivní dodavatele špionážních zpráv, za které by mohl účtovat mzdu a mimořádné výdaje. Jména agentů si částečně vymyslí a částečně převezme ze seznamu členů jezdeckého klubu. Ve špionážních zprávách pak obvykle uvádí variace zpráv z místních novin, ale poté, co musí obhájit jednu mimořádně vysokou odměnu pro svého fiktivního agenta, dodá do Londýna plán tajného vojenského zařízení, které se staví vysoko v horách - jako předlohu pro své plány použije části vysavače. Wormold se tak stane jedním z nejdůležitějších agentů ve střední Americe a najednou začínají umírat lidé, kteří mají stejná jména jako Wormoldovi neexistující agenti. - Je tak jistě, že jeho smyšlené špionážní plány nevzala vážně jen britská MI6, ale i další služby, které v ní mají nasazené své informátory. Začíná tak vysoká hra, kdy Wormoldovi začíná jít jak o život, tak hrozí, že bude prozrazeno, že si vše vymyslel.