„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

William Seward Burroughs: Kočka v nás

William Seward Burroughs: Kočka v nás

William Seward Burroughs: Kočka v nás

The Cat Inside, 1986

Bylo-li cílem ostatních beatniků se v prvé řadě stát renomovaným spisovatelem, ne-li citovaným intelektuálem, potom jejich pomyslný vůdce, William Seward Burroughs, od svých literárních počátků vždy inklinoval k experimentu a bourání mantinelů tak, že ať vezmeme oblast literatury, drog, poezie, malířství či hudby, pak Burroughs vždy stál v první linii hledání nových uměleckých forem vyjádření.
Burroughsovo dílo můžeme pomyslně rozdělit do dvou fází: Na nekontrolovatelné období pod silným vlivem drog, tedy někam mezi roky 1944 a 1961. Zde svou inspirací spadají i jeho dvě nejznámější prózy Nahý oběd (1959) a Feťák (1953). A následující čtyři dekády, které zasvětil hledání nových forem vyjádření (technika střihů v poezii, brokovnicové obrazy, zvukové experimenty - nejzajímavější je asi nahrávka s kytarovým doprovodem Kurta Kobeina z roku 1995, a mnoho dalších) tak angažovanému boji za lidskou svobodu.
Sbírka drobných literárních črtů z roku 1994, Kočka v nás, nám ve svém poselství sděluje, že jeho celoživotní boj byl možná marný. Lidská svoboda se nám zmenšuje takřka geometrickou řadou, a tak naší poslední nadějí zůstává ona kočka v nás.
Forma vyprávění s poetickým rozjímáním nad krásou kočičí mentality, která se nejenže nedala zotročit jako ostatní zvířata v lidském společenství, ale více než sama sebe si ochočila člověka samotného, v mnohém připomíná poetický styl pozdního díla Bohumila Hrabala.

Použitá literatura:

  1. William Seward Burroughs, Kočka v nás, Volvox Globator: Praha, 2002.
Zatím nikdo nehlasoval