V noci jsem snil, že jsem motýlem

Feťák, Teplouš a Nahý oběd - to jsou tři nejslavnější díla Williama Sewarda Burroughse, ve kterých nelze odlišit skutečné Burroughsovy prožitky od autorovy fantazie a obecně se tak tradují za díla autobiografická, čemuž ostatně napomáhá i to, že jsou psány v první osobě z pozice vypravěče.

O drogách toho bylo napsáno mnohé, ba dá se říci, že všechno podstatné o nich bylo řečeno dávno před tím, než se staly masovou záležitostí v 60. letech v západní Evropě a USA, respektive v letech 90. u nás. - Zde odkazuji například na díla à la Báseň o hašiši Charlese Baudelaira z roku 1860 či Brány vnímání Aldouse Huxleyho z roku 1954. A jako základní dílo „psychotropní literatury“ lze označit právě i Burroughsova Feťáka z roku 1953.

Novela byla publikována nejprve pod pseudonymem William Lee u nakladatelství šesťákových románů Ace books. Tituly z tohoto nakladatelství byly ignorovány jak se strany kritiků a recenzentů tak i amerických knihoven, takže nebýt věhlasu, který na počátku 60. let vyvolal Nahý oběd (ten byl poprvé publikován v legendárním pařížském nakladatelství Olympia v roce 1959), Feťák by byl dnes znám jen několika zapřísáhlým bibliofilům a obdivovatelům beatniků. Na úplné necenzurované vydání si v USA musel Feťák počkat až do roku 1977!, kdy jej publikovalo mainstreamové nakladatelství Penguin Books a to s předmluvou Allena Ginsberga.

Vlastní děj Feťáka můžeme v souladu s Burroughsovým životopisem umístit do rozmezí asi 1O let, přesněji mezi rok 1944, tedy rok ve kterém Burroughs začal z nudy experimentovat s morfiem a rok 1953, tedy rok vydání této novely. (Dle vlastních slov se však ze závislosti na drogách a alkoholu vymanil až na konci 50. let.) Burroughsovy „memoáry“ začínají prologem, kdy stručně shrnuje svůj život od roku 1914, tedy roku svého narození, až do roku 1944, kdy drogám propadl, aby tak čtenář získal hrubý náhled na kontinuální vývoj Burroughsovy osobnosti, pro kterou byly drogy logickým vyústěním mnohaletého hledání sebe sama.

Ale novela není ani tak o drogách samotných, ba tehdejší experimenty s morfiem, hašišem, marihuanou či léky by se dnešnímu člověku mohly zdát poněkud naivní, ale její jádro spočívá v neopakovatelném popisu tehdejší atmosféry s pozvolnou narkotickou prohibicí - získat drogu ve 40. letech bylo jen otázkou peněz a nikoliv legality, až po období policejního pronásledování, kdy byl Burroughs, který si ke konci vydělával jako dealer, i zavřen a obviněn ze šíření narkotik tak, že se mu podařilo dostat se na kauci z vězení jen s pomocí v této oblasti velmi zkušeného a patřičně honorovaného advokáta a utéci do Mexika.