V noci jsem snil, že jsem motýlem

Filmový nadšenec, velký obdivovatel britského režiséra Alfreda Hitchcocka, režisér, producent a příležitostný herec malých rolí, Claude Chabrol, debutoval v roce 1958, kdy na základě vlastního scénáře inspirovaného Hitchcockovými filmy natočil dnes již legendární snímek Krásný Serge, jenž se stal hybným činitelem celé nové etapy francouzského filmu - tak zvané francouzské nové vlny. Po velkém úspěchu, jak u diváků, tak u kritiky, s krátkým rozestupem zrežíroval hned několik velmi podobně koncipovaných snímků a to Bratranci (1959) a Na dva západy (1959) a Hezké holky (1960). Poté však stvořil několik filmových propadáků a tak v rámci finanční tísně natočil dvojici čistě komerčních snímků se špionážní zápletkou a to Tygr má rád syrové maso (1964) a Tygr se parfémuje dynamitem (1965). Po tomto intermezzu se ale zase vrátil k svému vlastnímu stylu, ve kterém je příběh stavěn na psychologické zápletce, a nechal vzniknout sérii velmi slavných filmů Lesbičky (česky uvedeno pod zcenzurovaným názvem Laně, 1968), Nevěrná žena, Bestie musí zemřít (oba z roku 1969) a Řezník (1970).

Avšak největší divácký úspěch zaznamenal film Doktor Popaul z roku 1972 s Paulem Belmondem v hlavní roli, jenž však v Chabrolově kinematografii znamenal značný kvalitativní předěl, který již do konce svého života v roce 2010 nikdy nepřekonal.

Námět komorně pojatého psychologického dramatu Nevěrná žena z roku 1969, je až banální: Helena a Charles jsou již deset let manželé, žijí všedním a navenek ničím zajímavým životem pařížských buržoázů a spolu mají velmi poklidný a láskyplný vztah. Helena se však sama doma nudí a tak si v kině najde náhodného milence, se kterým se po několik týdnů dvakrát či třikrát týdně schází v jeho bytě. Zneklidněný manžel si všimne neobvyklého chování své manželky, nechá ji sledovat soukromým detektivem a poté manželčina milence chladnokrevně zabije, důkladně po sobě uklidí stopy a mrtvolu ukryje v močálu. Zradí jej však diář zabitého milence, který obsahoval seznam řady milenek se jménem jeho ženy na posledním místě.

To, co dělá z Nevěrné ženy počin mimořádných a originálních kvalit, je způsob, jak k tomu tématu přistoupil Chabrol. - Příběh krom momentu, kdy Charles pro diváka velmi nečekaně zavraždí manželčina milence, neobsahuje žádné dramatické scény a žádný z hrdinů si v celém filmu ani jednou nesundá svou poklidnou masku buržoázního maloměšťáka. Charles sám, vynikajícím způsobem ztvárněný předním francouzským hercem Michelem Bouquetem, se přestane usmívat jen po několik minut, kdy do jeho auta, ve kterém převáží mrtvolu, zezadu narazí nepozorný řidič malého náklaďáku. Poté se však stane opět oním usměvavým Charlesem, kterým zůstane i v okamžik svého zatčení. Samotná Helena se o tom, že její nevěra byla odhalena a že jejího milence zabil právě Charles, dozví jen náhodou a to když uklízí Charlesovo sako a najde v něm papírek s milencovou adresou.