V noci jsem snil, že jsem motýlem

Jan Saudek je beze sporu nejvýznamnější a v Českých zemích pak i suverénně nejznámější fotograf celé historie. A protože je Saudek exhibicionista a egocentrik, jenž miluje být středem pozornosti, je častým námětem i účinkujícím mnoha bulvárních televizních pořadů tak, že by se mohlo zdát, že Saudek je velmi známou osobností a jeho život i psýché jsou zmapovány do nejmenších podrobností. A tedy to, že se Adolf Zika, profesí reklamní fotograf a režisér ale též příležitostný fotograf komerčních aktů, rozhodl o Janu Saudkovi natočit dokonce celovečerní filmový dokument, nevzbuzuje apriori žádnou zvědavost, že by Zika dokázal o Saudkovi přinést něco nového.

A to ani navzdory všeslibujícímu názvu dokumentu V pekle svých vášní, ráj v nedohlednu skutečně nepřinesl, kdy Ziku můžeme obviňovat z ledasčeho, rozhodně však ne z toho, že by byl schopen nějaké umělecké exaltovanosti. Jeho snímek, ale i smyšlená pozice blízkého Saudkova přítele působí především jako pozérství. A Saudek, jenž si přes vnější masku komika či sprostého milovníka, úzkostlivě chrání svůj skutečný vnitřní svět, se Zikovi přizpůsobil - celý dokument tak krom několika ojedinělých a dále nerozvinutých náznaků působí dojmem, že pozér točí pozéra.

Těmito několika náznaky, že vše je trochu jinak, než Saudek prezentuje přes objektivy a články bulvárních novinářů, byly především krátké rozhovory se Saudkovými příbuznými - konkrétně s jeho švagrovou, manželkou v dlouhodobém kómatu spícího Karla Saudka, Johanou Saudkovou, a s jeho synem z prvního manželství Samuelem, kteří asi jako jedni z mála Jana Saudka znají Saudkovu skutečnou osobnost a nenechávají se opít vnější maskou komedianta.

Tyto velmi krátké okamžiky pravdy s náznaky pravé tváře Jana Saudka však Zika nijak nerozvinul a raději velkou část dokumentu věnoval tomu, aby zopakoval to, co bylo již zopakováno mnohokrát. Rovněž jako obsahově zcela prázdný vyplynul i rozhovor s Šárkou Směšnou, známější pod jménem Sára Saudková, jež sice se Saudkem strávila asi deset let ve velmi intenzivním milostném vztahu, avšak to bylo až v době, kdy byl Saudek již dávno za svým tvůrčím vrcholem. - Sára Saudková si pak k sobě Ziku připustila ještě méně než samotný Saudek a v dokumentu ani náznakem neodhalila skutečnou podstatu svého někdejšího vztahu k němu. Avšak vzhledem k povrchnímu pojetí, kdy Sára byla přes svůj bulvární přesah vždy spíše kratochvílí starce než skutečně zlomovou osobností v Saudkově životě, dostala v dokumentu až nabubřele přehnaný prostor, jenž navíc vzhledem k nulovému obsahu jejího sdělení, patřil mezi velmi nudné části, a to na úkor mnohem význačnějších osobností v Saudkově životě - v prvé řadě bratra Karla, kterému se dle několika náznaků snažil po celý život vyrovnat, ale i jeho tří manželek. - Marie Saudková, nyní Knižáková (ano současná manželka asi vůbec největšího Saudkova odpůrce Milana Knižáka), se kterou Saudek strávil dvanáct umělecky nejvýznamnějších let svého života, pak v dokumentu chyběla úplně.

Dokument Jan Saudek - V pekle svých vášní, ráj v nedohlednu tak o Janu Saudkovi nepřinesl nic nového. V dokumentu chybí klíčové okamžiky v Saudkově životě jako byl roční pobyt v nacistických koncentračních táborech s poslední zastávkou v Osvětimi. Chybí v něm zmapování Saudkova umělecky nejvýznamnějšího uměleckého období od konce 60. do začátku 80. let, kdy Saudek současně manuálně pracoval jako dělník a fotil jen ve volném čase. A chybí v něm i jakýkoliv náznak kritičnosti, hloubky i skutečného porozumění potrétované osobnosti. Celý snímek tak primárně působí jako film Adolfa Ziky a až sekundárně jako film o Janu Saudkovi.