V noci jsem snil, že jsem motýlem

Americký spisovatel sci-fi literatury Ray Bradbury svůj vůbec nejslavnější námět o totalitní společnosti, jež pálí knihy, poprvé vydal jako povídku Požárník a to v únoru roku 1951. Tento námět poté přepracoval do mnohem vrstevnatější podoby románu 451 stupňů Fahrenheita, který se stal již krátce po svém vydání v říjnu roku 1953 legendou ale i symbolem protestu proti probíhajícího mccarthismu v USA. V roce 1966 pak slavný francouzský režisér François Truffaut román převedl i do podoby filmu, který má nesporné umělecké kvality, ale diváky je mu často vyčítáno, že si z původního románu vybral jen malou část a ve filmu tak chybí vysvětlení, proč byly knihy zakázány, ba za jejich držení hrozily nejtěžší tresty, ale i že z knih se nakonec stalo východisko pro budování nové postkatastrofické společnosti.

451 stupňů Fahrenheita v podobě románu je kritikou totality i konzumu, jež dle Bradburyho spolu velmi úzce souvisí. To, že mnohem lepší je lidi ovládat pomocí povrchní zábavy, než je týrat stalinistickým typem krutovlády à la román 1984 George Orwella z roku 1948, si všiml již například Jevgenij Zamjatin v románu My z roku 1921 či Aldous Huxley v románu Konec civilizace z roku 1932. Ve filmové podobě však Truffaut vzhledem k omezené délce musel značně škrtat a ona všeobecná povrchnost hraničící s ignorantstvím je ve filmu znázorněna jen na postavě manželky hlavního hrdiny Montaga a jejích stejně povrchních přítelkyň, jež společně konají televizní seance, mající ztvrdit vzájemnou pospolitost.

V nové společnosti, kde jsou domy stavěny z ohnivzdorných nehořlavých materiálů zmizel původní smysl práce požárníků, kteří nyní dělají přesný opak a v roli spojující to nejhorší z tajné policie a praktik nám dobře známých jezuitů, jež ve středověku vedli inkviziční procesy ale i pálili nekatolické náboženské knihy, naopak požáry zakládají a pálí jak knihy, tak celé domy, tedy jen ty staré, ještě hořlavé. Požárníci pak na svém oděvu nocí jako symbol číslici 451 a to jako odkaz nad bod vzplanutí papíru, jež je 451° Fahrenheita (233° Celsia).

Guy Montag, ztvárněný vynikajícím rakouským hercem Oskarem Wernerem, je požárník naprosto oddaný své práci - je přísný, poctivý a v rámci svého vidění světa i spravedlivý. A takto jej vidí i jeho nadřízení tak, že jej brzy čeká povýšení a jeho manželka si bude moci do domácnosti pořídit další televizi. Přesto však není jeho život zcela naplněn a zdánlivý pokoj je nenávratně narušen poté, co ve vlaku potká sousedku Clarisse, kterou v dvojroli i Montagovy manželky zahrála filmová hvězda 60. let Julie Christie, a to poté, co mu Clarisse položí zdánlivě nevinnou otázkou, zda někdy zkusil některou knihu před jejím spálením otevřít. - Montag při objevení tajné knihovny, kterou měl zničit, ukradne několik knih. Knihy pak krade pravidelně, v noci nespí, v práci dělá řadu chyb, ba poprvé ve své životě je i nemocný, respektive to předstírá, jen aby mohl nerušeně číst. Ale poté, co své ženě i jejím dvěma povrchním a hloupým přítelkyním přečte báseň, jež je citově rozruší, ba jedna z nich se nad jejími myšlenkami dokonce rozpláče, dojde Montagově manželce trpělivost a svého muže udá, protože dle všudypřítomné propagandy, je to jediná správná věc, kterou může udělat.

Při požárnickém zásahu v Montagově domě Montag jednoho z požárníků zabije, je po něm vyhlášeno všeobecné pátrání, jež v přímém přenosu vysílá i televize. Ale poté, co se Montagovi podaří utéct do divočiny, musí policie zastřelit nevinného člověka, aby byla televiznímu divákovi předhozena nějaká oběť a spravedlnosti tak bylo učiněno zadost. Samotnému Montagovi se podaří dosáhnout tajné skupinky učenců a milovníků literatury, kde se každý učí jednu knihu z paměti, aby i poté, co je spálen i její poslední výtisk, nebyla kniha ztracena.