10. Květen 2012
František Antonín Brabec je jedním z nejuznávanějších českých kameramanů, jenž byl krom jiného i ověnčen třemi Českými lvy (za filmy Jízda /1994/, Král Ubu /1996/, Kytice /2000/). Ale angažuje se též jako scénárista a režisér, kdy sice již nesklízí ocenění ze strany filmové kritiky, zato ale dokáže vždy vzbudit značný mediální rozruch.
Jako režisér F.A. Brabec debutoval v roce 1995, kdy za režiséra Jana Schmidta dotočil snímek Situace vlka na námět Jacka Londona. V roce 1996 následoval jeho vůbec nejkvalitnější režijní počin Král Ubu, na stejnojmenný námět Alfreda Jarryho. Ve třetím režijním pokusu z roku 2000 zrežíroval šestici balad Karla Jaromíra Erbena z cyklu Kytice (Vodník, Polednice, Svatební košile, Dceřina kletba, Zlatý kolovrat a Štědrý večer), kdy svůj film postavil na vizuálních kontrastech a na tom, že herce nechává recitovat Erbenovy verše.
V roce 2003 se mediálně zviditelnil režií snímku na námět Viktora Dyka, Krysař, jenž byl natočen v průběhu jednodenního silvestrovského maratonu. - Krysař je ve své literární předloze v podstatě epickou básní, postrádá výraznější příběh, a Brabec tedy ve filmu vsadil, krom zmíněné prvoplánovitosti spočívající v tom, že film byl natočen během 24 hodin (přirozeně ve smyslu natočení surového materiálu bez posynchronů, střihu atd.), zejména na vizuální stránku, kdy měl být divák ohromen kontrastem, že v současné Praze se na ulicích potuluje středověká postava Krysaře v dobovém kostýmu.
V roce 2004 natočil detektivní film na základě skutečné vraždy, Bolero.
Jako kýč i vykrádání literární klasiky bez jakéhokoliv uměleckého přinosu pak lze vedle Kytice ohodnotit Brabcův režijní počin z roku 2008 a to zfilmování lyrické básně Karla Hynka Máchy, Máj, ve které se vrátil ke koncepci, jíž praktikoval již ve zmíněné Kyticei i v Krysaři: tedy pod heslem „v umění je dovoleno vše“ zprznil původní dílo tak, že film má s původní předlohou společný jen název, na který se odvolává. Vše mimo to je jen Brabcova (ne)invence. V roce 2011 pak natočil komediální muzikál V peřině, jež více než proklamovanou výtvarnou složkou, proslul jako antimuzikál s hudbou na úrovni nejsprostších odrhovaček.
Máchův Máj již stopadesát let patří k dílům, jež spoluurčují českou národní identitu, a tedy by se k této básni mělo přistupovat na určité úrovni, jež nevyučuje parafrázi či ironii, ale adaptace by neměla vznikat prvolánově jen s tím, že je to provařený námět a stačí když se do toho prskne pár kýčovitých záběrů a trocha erotiky, ozvláštní se to několika patetickými citacemi a ono to nějak dopadne.
Nejhorší, co může literární dílo potkat, je asi doslovná a otrocká adaptace, jež oproti původnímu dílu nepřináší nic nového. O nic lepší však není ani druhý extrém, kdy tvůrce v podstatě prohlásí původní dílo za natolik archaické, že jej zcela přetvoří k obrazu svému. - To není samo o sobě nic špatného, naopak to, že se k téměř dvě století starému dílu stále vracíme v nových interpretacích, hovoří o jeho nesmrtelnosti. F.A. Brabec však žádnou novou interpretaci nepřináší, ale jen na něm parazituje. Vztah Máje básně a Máje filmu tak připomíná situaci, kdy si reklamní agentura bez skrupulí přivlastní dílo uznávaného umělce, zprzní jej na svou úroveň a poté toto torzo nabídne jako dílo původního autora s tím, že sama zinkasuje výdělek.
Máchův Máj je na prvním místě oslavou májové přírody, lásky a příběh samotný v něm stojí na pozadí jen v několika útržkovitých náznacích. Navíc je v příběhu poměrně důležitá postava samotného básníka, jenž příběhu dodává nejednoznačnost, zda je příběh Viléma a Jarmily skutečný nebo se jedná o básníkovu imaginaci. Brabec tak měl při psaní scénáře na výběr, zda bude Máchovu koncepci alespoň v hrubých rysech respektovat, nebo jej přetvoří zcela k obrazu svému. - Jak již vyplývá z předešlých odstavců, Brabec se vydal druhou cestou, kdy se rozhodl, že si neexistující příběh prostě vymyslí, děj oživí několika nesouvisejícími vsuvkami à la scény v hospodě či v kostele, křesťanská pouť, kdy Brabcovi nijak nevadilo, že se velikonoční pouť nekoná v květnu, ale v březnu či nejpoději v dubnu, či postava kata, jež měla být v Brabcově podání alegorií postavy básníka, ale narozdíl od původní básně se z ní stala nejen postava ústřední, ale zejména postava patetická.
Diskutabilní je též obsazení, kdy ani nevadí role Viléma v podání neherce Matěje Stropnického, jenž ve filmu asociuje vše krom původní metafory „strašný lesů pán“. Též asi tolik nevadí role Jarmily, rovněž v podání neherečky Sandry Lehnertové, jež je o pár let starší než by Jarmila měla být, ve filmu nepromluví ani slovo, ale zase o to více odhalí své vnady. Přejít by se dala i Brabcova invence v podobě strašlivé lupičské bandy v podání několika výrostků, ze kterých na sebe nejvíce upozorňuje loupežnice Iveta Jiřičková, která své oběti zásadně přepadává nahoře bez. Není jasné, zda proto, aby své oběti zastrašila, nebo je spíše ohromila svou křehkostí. Tím nejslabším čnánkem je poněkud paradoxně postava Kata v podání Jana Třísky, jenž ve filmu slouží jako pojítko vzájemně jen velmi málo souvisejících scén. Výkon Jana Třísky je totiž jako by z jiného filmu, kdy na jedné straně stojí neherci Stropnický a Lehnertová, a na straně druhé Tříska, jenž do své role dává doslova vše tak, že v celkově velmi plytkém filmu působí jeho role velmi nepatřičně a pateticky. - To ostatně připomíná jeho podání Krále Leara na divadelních Shakespearovských slavnostech, kdy mezi Třískou a zbytkem herců zela nepřekonatelná propast a byl tak zcela degradován Třískův úchvatný a neopakovatelný výkon.
Máj, Česká republika 2008, 95 min.
námět: Karel Hynek Mácha (báseň Máj)
režie: František Antonín Brabec
scénář: Ivana Nováková, František Antonín Brabec
kamera: František Antonín Brabec
hudba: Support Lesbiens
kostýmy: Jaroslava Pecharová
hrají:
Jan Tříska … kat,
Juraj Kukura … Schiffner,
Sandra Lehnertová … Jarmila,
Matěj Stropnický … Vilém,
Nina Divíšková … Tietzeová,
Vladimír Javorský … farář,
Kryštof Hádek … Valdemar,
Jan Přeučil … Hindl,
Bronislav Poloczek … Kamp,
Filip Menzel … varhaník,
Iveta Jiřičková … loupežnice
Pavučina:
- Karel Hynek Mácha: Máj, celý text básně.