V noci jsem snil, že jsem motýlem

Režisér Fritz Lang je jedním z nejpřednějších představitelů vrcholného období německé kinematografie, kdy Německo v období tzv. Výmarské republiky udávalo tón a takt celému světovému filmu. Mezi jeho nejslavnější filmy patří zejména expresionistický opus Metropolis a dále kriminální drama ve stylu noir Vrah mezi námi (v originále M), ale za Langův tvůrčí vrchol lze označit celé období mezi léty 1919 až 1933, kdy autorsky spolupracoval se svou tehdejší manželkou Theou von Harbou.

Langovo hollywoodské období, jež trvalo mezi léty 1933 až 1956 pak lze nejlépe charakterizovat jedním slovem - a to „řemeslné“ a pokud dodnes Langovy filmy z tohoto období nezapadly a neztrouchnivěly někde ve filmovém archivu, pak jen pro Langovo jméno z jeho vrcholného období.

A právě přízviskem „řemeslné“ lze označit i Langův výtvor z roku 1944 natočený dle stejnojmenné novely Ministerstvo strachu Grahama Greena. - Novela samotná rozhodně nepatří mezi Greenova vrcholná díla, přesto ji ale nelze upřít originální zápletku, kdy němečtí špióni, jež během války působí v Anglii, získávají své spolupracovníky tím, že na nich sehrají divadelní etudu, kdy jsou obviněni z vraždy, skrývají se před policií a v nouzi pod rouškou falešného přátelství Němcům pomáhají či vydávají důležité informace.

Tato zápletka však byla z filmového provedení vypuštěna s tím, že zatímco v novele čtenář prakticky až do poslední stránky tápe v absurdní situaci plné nepochopitelných spiknutí, ve filmu je již od počátku prozrazeno, že se jedná o rej nacistických agentů, kteří připravují půdu pro pozemní invazi.

Filmu pak rovněž nepomohly značně statické a zcela nevěrohodné herecké výkony ale i absence exteriérů, kdy z každého záběru byl evidentní fakt, že se film točí ve studiu. Film svým technickým provedením značně připomíná o dva roky starší protifašistickou nízkorozpočtovou agitku Casablanca, jež byla sice zamýšlena jako produkt určený ženám z domácnosti, ale s odstupem desetiletí v ní vyzrálo kouzlo nechtěného a dnes je považována za geniální parodii. O něčem podobném však nemůže být v případě Ministerstva strachu ani řeč.