V noci jsem snil, že jsem motýlem

Trend tzv. politicky nekorektního humoru můžeme v americké kinematografii vystopovat již minimálně do konce 90. let, nicméně během posledních letech se z této, v původní podstatě, alternativy určené pro inteligentnější část filmového publika stal proud nejen majoritní, ale zejména komerčně velmi úspěšný tak, že se počíná objevovat i v produkci největších hollywoodských studií.

A nejinak je tomu u brilantně napsaného snímku Děkujeme, že kouříte dle skvělého stejnojmenného námětu Christophera Buckleyho. Hlavní motiv a ústřední humorná linie vychází z populární americké fráze „Děkujeme, že nekouříte“ (Thank You for Not Smoking), kdy snímek navenek obhajuje tabákový průmysl a zdánlivě tak kráčí proti celospolečenskému tažení proti cigaretám. Ve skutečnosti hraje pouze na strunu manipulace lidmi, dvojsmyslů a alegorií tak, že to poslední, co by bylo možné ve filmu zahlédnout, je zapálená cigareta.

Výsledný humor tedy zvláště nevybočuje ze zmíněné politicko korektní linie a naopak si s tématem zakázaného ovoce pouze pohrává s tím, že stěžejní prvky filmu spočívají v precizně napsaném scénáři s postavami napsánými přímo na těla jednotlivých herců, rychlým spádem děje, jež nenechá diváka se nudit a v navozené relativizující náladě, kdy je alespoň na chvílí zpochybněna nesvoboda a sterilní korektnost tak, jak je nám servírována nejen americkými médii.

Svým způsobem je tak snímek Děkujeme, že kouříte geniální manipulací, který přesto, či právě proto, zaznamenal celosvětově obrovský úspěch, ale má ve svém sledu i obrovský zástup fanoušků. Děkujeme, že kouříte tak lze označit jako film nové generace, který se s největší pravděpodobností stane vzorem pro novou koncepci kinematografie, která by jako doposud nestála na manipulaci diváka filmovými efekty ale na manipulaci založené na zdánlivé relativizaci doposud nenapadnutelných hodnot.