04. Únor 2009
Filmovou tvorbu Larse von Triera lze v prvé řadě charakterizovat jako provokaci, v řadě druhé pak jako nadčasovou sondu. Trier uměle vytváří konfliktní sociální prostřední, na kterém pak psychologickou hrou s divákem rozvíjí emočně vyhrocenou zápletku tak, že jeho filmy nejsou určeny pro slabé povahy. Trier opovrhuje lacinými triky, jež by měly diváka rozplakat, ale naopak jej přivádí na pokraj hlubinné psychoanalytické propasti tak, že více než odpočinek a pasivní zábavu Trierovy filmy asociují prostor někde mezi beznadějí, depresí a sebevraždou.
A protože tato nastíněná oblast úzce hraničí s pouhou citovou manipulací, stanovil si sám Trier jasná pravidla v podobě slibu cudnosti, kdy mimo jiné: „Přísahám, že se zdržím toho, abych vytvořil "dílo", neboť okamžik považuji za důležitější než celek. Mým nejvyšším cílem je vydolovat ze svých postav a prostředí pravdu. Přísahám, že se o to budu snažit všemi dostupnými prostředky a na úkor dobrého vkusu a estetických úvah.“ (Viz Dogma„95“.)
Dosavadní tvorba Larse von Triera se de facto skládá ze tří trilogií: Expresionistická Evropa; emoční Zlaté srdce jejíž úvodní část tvoří právě Prolomit vlny, který pro Triera znamenal první celosvětový ohlas ale i mnohá filmová ocenění; a psychologicky ba až psychopaticky laděná Amerika, jež i pro obsazení hollywoodské hvězdy Nicole Kidman, přinesla i obrovskou diváckou návštěvnost a komerční úspěch.
O smyslu a autorskému záměru drásajícího snímku Prolomit vlny již v mnohém napoví původní Trierova inspirace - dětská obrázková knížka Guld hjerte (Zlaté srdce), jejíž hrdinka se v nekonečné lásce ke svým bližním zřekne veškerého vlastnictví tak, že se nakonec ocitne sama a zcela nahá na pokraji černého lesa. - Bess, velmi pobožná příslušnice protestantské komunity v zapadlém cípu Skotska se vášnivě zamiluje do Jana, který je v prvé řadě pobaven Bessinou naivitou, důvěřivostí ale i naprostou oddaností. Bessina svatba s cizincem tak pro Bess znamená uskutečnit doposud nevídanou vzpouru proti místní tradici.
Jan, který pracuje na mořské ropné plošině utrpí těžké poranění hlavy. Přes sérii operací mozku však s největší pravděpodobností zůstane celoživotně odkázán na lůžko. Nicméně v kombinaci sadismu, perverze, masochistické sebelítosti i nudy donutí Bess, aby
navazovala frivolní sexuální vztahy s neznámými muži tak, aby mu potom mohla vyprávět co nejvěrnější detaily. Bess, která není schopna ve své lásce Janovi odporovat, se tak vydává na sebezničující dráhu nejsprostší prostitutky, kdy je vyloučena ze své rodné komunity a následně je zavražděna dvěma brutálními sexuálními sadisty.
Krom nesporných kvalit Trierovy režie a scénáře stojí za obrovským ohlasem zvláště heroický herecký výkon Bess Emily Watsonové.
Breaking the waves, Dánsko / Švédsko / Norsko / Francie / Nizozemí 1996, 159 min.
režie: Lars von Trier
scénář: Lars von Trier
kamera: Robby Miiller
hudba: Joachim Holbeck, David Bowie, Elton John, Deep Purple, T-Rex, Procol Harum a Roxy Music
hrají:
Emily Watsonová (Bess), Stellan Skarsgärd (Jan), Katrin Cartlidgeová (Dodo), Jean-Marc Barr (Terry), Adrian Rawlins (Dr. Richardson), Jonathan Hackett (pastor), Sandra Voeová (Bessina matka), Udo Kier (námořník), Phil McCall (Bessin dědeček)