Ve svých úvahách o vlastnostech a podnětech lidské duše - o jejích prazákladních hnutích, jejích prima mobilia - se frenologové ani slovem nezmiňují ojednom sklonu, který před nimi právě tak opomíjeli moralisté, třebaže se zcela zjevně projevuje jako prvotní, elementární a nepotlačitelný rys. Z čiré zpupnosti rozumu jsme jej přezírali všichni.
„Červená smrt“ již dlouho pustošila zemi. Dosud žádná morová rána nebyla tak vražedná a tak obludná. Krev byla jejím zhmotněným znakem a pečetí - červeň a úděsnost krve. Přicházely pronikavé bolesti, pak náhlé mrákoty, pak prudké krvácení z pórů a konec.
Na podzim roku nepříliš vzdáleného jsem se na cestách po nejjižnějších provinciích Francie octl pouhých několik mil od jistého maison de santé neboli soukromého blázince, o němž jsem mnoho slyšel v Paříži od svých přátel z lékařských kruhů.
„Con tal que las costumbres de un autor,“ praví don Tomás de las Torres v předmluvě ke svým Básním milostným,„ sean puras y castas, importa muy poco que no sean igualmente severas sus obras“ - což v prosté angličtině znamená, že je-li autor mravně bez- úhonný, je úplně jedno, jakou morálku hlásají jeho knihy.
Cesty boží jak v Přírodě, tak v činech Jeho Prozřetelnosti nepodobají se cestám našim; a naše výtvory nelze také nikterak přirovnávat k nezměrnosti, hloubce a nezbadatelnosti Jeho děl, která jsou obdařena hlubinami závratnějšími než studnice Démokritova.
Jsou jisté náměty, jejichž poutavost je strhující, a přece jsou příliš hrůzné pro beletristické zpracování. Takovým tématům by se měl romantický autor zdaleka vyhnout, nechce-li své čtenáře popudit nebo odpudit. Bez pohoršení se jich můžeme zmocnit jen tehdy, posvětí-li je a ospravedlní krutá vznešenost pravdy.