„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Morytát, který napsali čtenáři

PANE HRABAL, věřte mi, ale po přečtení Vašich knížek už nemám klidu, stále mě mučí a pronásleduje nevýslovná krása, křehkost, legrace, bolest, moudrost, sakra, svatý pane.

 

Ten prasák vyhledává situace, kde by mohl uplatnit svůj perverzní sexus. Od té doby, co jsem to přečetl, nemám klid, straší mi to v hlavě, co škody nadělá se tím mezi dospívající mládeží.

 

Měla jsem vás za jednoho z profesorů blízké stavební školy. Jen jsem hádala, jaký předmět vyučujete. To co je na Vás milé a tedy hezké, rozrazilově modré, zvídavě , lety nevybledlé oči. Víte, rozrazil je takový malý kvítek, těsnící se mezi kameny, a má v modři květu takové bílé žilky.

 

Vždyť ty chlape hnusný, ty dědku senilní s pubertálními sklony, ty oplzlý sviňáku, ty patříš do kriminálu, mravnostní policie by si s tebou měla popovídat, patříš za mříže vězení nebo do cvokárny.

 

Mám tady před sebou Váš interview, všechny Vaše knihy, novinový snímek s velikánskou křižovatkou vrásek na čele, po kterých by měly jezdit všechny ostře sledované vlaky až do říše strýčků Pepinů, do říše totálního chápání.

 

Vypadáte jako fotr, který se z nudy dloube v nose, a já, cítím zlost nad takovou reprezentací brněnských rodáků. Proto jsem Vám zapsala z očí do očí, pěkně na rovinu, že Vám není hanba , pivařu jeden nenachlastaný.

 

To se duše skutečně napila průzračně nezkalené vody. Jásal jsem při čtení. Již dávno mi nebylo u srdce tak dobře. Viďte, člověk je přeci v jádru dobrý a takové dílko jako Pábitelé právě rozezvučí ty nejlepší struny, z nichž je utkán nejideálnější hudební nástroj - lidská duše.

 

A co ten hnusný symbolický obrázek v Pábitelích? Ty vole, co je to pábitel? copak si myslíš, že nikdo neuhádne, že ta kytara s krčkem je vlastně mužský úd, vycházející z klína ženy? Přál bych ti dostat se na besedu slušných mladých lidí, hlavně děvčat, roztrhaly by tě vzteky, jak píšeš o tom nejsvětějším, co každá dívka má!

 

Pane Hrabale, píšu prvně v životě autorovi. Myslela jsem si včera po přečtení knížky "Táto tobě přeskočilo", že napíšu Soroyanovi, ale kdopak by ho hledal po světě. Vy jste blíž…

 

Víte, jak se člověk stane spisovatelem? Jestli to nevíte, poradí Vám pan Hrabal: "jel jsem do Jugoslávie k moři, och, tam byla vichřice, to šílenství přírody, který když se mužskýmu vrazí do poklopce, tak začne bejt spisovatel." Podle návodu tohoto není těžké se stát spisovatelem.

 

A potom co se týče Vaší kompoziční metody, nemohl jsem se vynadívat, s jakou bezstarostností si počínáte na tenkém ledě. Bravo, proč ne, a ještě jednou bravo! Nu a z výrazu Vaší fyziognomie bylo mi hned zjevné, že beze zbytku koresponduje s Vaší kompoziční metodou.

 

Na tvoji hlavu padá, že mládež od 13-15 let se kurví v bytech svých zaměstnaných rodičů. Jak si toto zodpovíš?

 

U nás ve škole se často ať při češtině nebo o přestávkách debatuje o Vašich knížkách. Kolikrát slyšíme výraz, slovo, které připomene nějakou příhodu z Vašich knížek, stačí říci 'Hrabal' a už se všichni tlučeme smíchy.

 

Někdo vytvořil kolem něho gloriolu a teď se mluví jen o tom, jaký je to skvělý spisovatel atd. Pacholek je to, gauner, možná teplouš nebo impotent. Vždyť všechny ty jeho tzv. Lidové výrazy jsou žalovatelné, patří vlastně jednak na vyšetření neurologické, jednak mravnostní policii.

 

Nechci srovnávat, ale jste opravdu z rodu Vančurů, z rodu Ladislava Klímy, z rodu Jaroslava Haška, z rodu Kubínova. Máte nádherný slovník, plný poezie, nic sladkého a ubrečeného, ale krevnatého, živočišného. A ještě něco: Byl jste prý obchodní cestující. I já byl kdysi cesťákem v hřebenech, žiletkách, kamejčcích do zapalovačů, prskavkách, mucholapkách a jiné galanterii.

 

Ty prase sprosté, kterého dnes všichni vynášejí do nebe, kdy přestaneš otravovat lidské duše svými nechutnými perverznostmi? Kolik jste prochlastali se svými 'kritiky' a recenzenty v bordelech, že tě tak vychvalují?

 

Jak jistě víte, na den 28. Března připadají každoročně kromě 'Dne učitelů' také Vaše narozeniny. Byl bych úplně nemožně rád, pane Hrabal, kdybyste mi napsal, jestli budete mít v květnu chuť si s námi pobesedovat, je tady moc pěkných děvčat a všechny Vás zbožňují, i mladá češtinářka.

 

'Dost už Hrabala!' je heslo slušných lidí. Nemysli si, že Tvá sláva poroste do nebe. Ty hajzle, prase kudrnaté. Čert ať tě sebere!

 

Právě teď se mi zabodly miliony uliček do dřeně v kostech. Nachytají si morek a pak táhnou jako rybář udicí. To je ale bolest k smrti. Avšak zamává-li mi někdo rukou jako Vy, je mi přece v té bolesti lehčeji, že někdo se mnou cítí. A za ten soucit s neznámými musíte mít úspěch ve všem.

 

Lituji, že nemám čas, abych ti mohl večer s radostí plivnout do té tvé hnusné tlamy, ty ničiteli mládeže.

 

Pane Hrabal, vy jste mi dneska vrátil tou Vaší knížečkou náladu, v níž existenci jsem už dávno přestal věřit, vy jste mě probudil z mé ospalé, otupělé rezignace, kápnul jste do mě nějakou očistnou tinkturu, elixír.

 

Byl jste několikráte v SPL, to je v blázinci, opravdu jste tam byl, ne však jako pacient, ale jako stomatolog. Jednou si zapomněl jeden pacient v čekárně sešit se zápisky a protože jsme nevěděli, komu ten sešit patří, ponechal jsem si jej. Teď po přečtení Tanečních hodin velmi lituji, že jsem ten literární výtvor nezadal nakladatelství. Jak nesmírnou škodu utrpěla česká a snad světová literatura, když jsem ten sešit hodil do koše…

 

Je mnoho druhů humoru, jejichž zbraně zasahují lidské nitro. Každá jinak. Zbraň s. Hrabala zvoní stříbrem a při vpichu vyroní balzám.

 

Železničáři by tě měli žalovat nebo ukamenovat, poněvadž podle tebe, ty hovado sprosté, se na dráze nedělalo nic jiného, než 'šoustalo' na kanapi pana přednosty.

 

Já oceňuji ty Vaše náměty, myšlenky, hloubku a srdečnost, vypravěčský talent a všecko to ostatní, co dělá Vaše knížky poutavé, jako když pohladí.

 

Celý jsem bez sebe, když v kavárně nebo na plošině slyším: 'Co říkáš Ferlinghettimu?' - 'Jó, je dobrej.' To jó, je dobrej, nejvíc mě žere. Píši Vám proto, že Vy nejste ani trochu jó dobrej. Vy jste hotová provokace. Nenecháváte spát, vnucujete se být stále čten, tak trochu připravujete o čas.

 

Jak se na to máme dívat my, vychovatelé a navíc otcové rodin dospívajících dětí které zrovna jsou v tom nejchoulostivějším věku, pubertě? Jak mám např. vysvětlit svému 16letému chlapci, co je to 'kundička'?

 

Zůstaňte boxerem, bílým bombarďákem, bijcem, direktujte přesně do mé brady, na solar plexus, a já Vám za to slibuji, že budu trénovat, chtěl bych s Vámi vydržet v ringu až do limitu, na technický knock out nespoléhejte, při devět vždy vstanu, budu se dál bít, můj protivníku, můj drahý protivníku.

 

Podle některých recenzí a kritik je prý tento sviňák Hrabal, pokračovatel Nerudy a jiných našich klasiků!!! Hrůza!!! Ten si nesmí vedle Nerudy ani stoupnout. Hašek v celém svém Švejkovi na několika stech stránkách nemá tolik prasečin jako tenhle sexuálně patologický zjev.

 

Jestli je v nás Češích nějaká zvlášť sympatická vlastnost, která nás činí jedinečnými, prostě stoprocentně a nenapodobitelně českými, pane Hrabal, pak je to právě 'pábitelství' a 'pábitelnost', jako schopnost být lidsky upovídanej, zapříst sebe i ostatní do pletiva roztodivných a hezkých slov i skutků.
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 4.7 (3 hlasy)