„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

1902

Leonid Nikolajevič Andrejev: Propast a jiné povídky

Leonid Nikolajevič Andrejev: Propast a jiné povídky

Sbírce povídek Leonida Nikolajeviče Andrejeva Propast a jiné povídky tak, jak ji vydalo v roce 1996 nakladatelství Maťa, co do kvality i věhlasu jednoznačně vévodí slavná Fixní idea z roku 1902, která se k českému čtenáři dostala již za příspěvku nakladatelství Votobia z téhož roku, anebo v podobě několika divadelních dramatizací, ať již v podání Divadla Dialog v Plzni z roku 2006 nebo brněnského Divadla U stolu s premiérou v březnu 2007.

На дне, 1902

Maxim Gorikij a Anton Pavlovič Čechov

Maxim Gorikij a Anton Pavlovič Čechov

Hledá-li u nás vrcholná ruská literatura své ztracené a pošlapané jméno, tak pozici někdejší ikony komunistické propagandy Maxima Gorkého, lze připodobnit k bájnému ptáku Fénixi, jež po dlouhém období zarytého mlčení a ignorance dnes opět povstává z vlastního popela.
Leonid Andrejev: Fixní idea

Leonid Andrejev: Fixní idea

Мысль, 1902

Dílo Leonida Andrejeva není rozhodně četbou nijak snadnou a to nejen pro jeho stylistickou a lingvistickou náročnost, ale zejména pro jeho filozoficko-psychologické pozadí, jež svádí k Andrejevově interpretaci jako autora pesimismu, avšak mnohem výstižnější ba bližší k jeho původním záměrům by bylo Leonida Andrejeva vykládat jako ruského Nietzscheho, jež kladivem rozboural obrazy člověka tak, jak je nezávisle na sobě vybudovali Lev Nikolajevič Tolstoj a Fjodor Michajlovič Dostojevskij.