„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Janáčkovo divadlo

14. Březen 2012
Rusalka

Rusalka

Opera Rusalka Antonína Dvořáka od svého uvedení v roce 1901 de facto nikdy „neslezla“ z českých operních scén a patří tak v českých operních scénách mezi nejuváděnější opery vůbec. - V letošní sezóně ji mají v repertoáru Národní divadlo v Praze (premiéra v květnu 2009), Severočeské divadlo v Ústí nad Labem (premiéra v lednu 2012) a Národní divadlo v Brně (premiéra v únoru 2012). Krom toho ji uvádí řada světových operních scén, z kterých vypichuji zejména Královskou operu v londýnské Covent Garden (premiéra v únoru 2012).
22. Březen 2009
Baletní večer na hudbu skladatelů XX. století

Baletní večer na hudbu skladatelů XX. století

Není tomu ani tak dávno, co bylo Národní divadlo v Brně velmi vděčným cílem pro posměšky o brněnské provinciálnosti. Obsazování hereckých, pěveckých a tanečních rolí, ale i vlastní koncepce divadla byly plně podřízeny „zasloužilosti“ namísto reflektování kvality a současných světových divadelních trendů. Mnohý brněnských provinčních poměrů neznalý divák si tak při shlédnutí představení v této instituci musel připadat, že se přinejmenším ocitl v hlubinách 80. let.
05. Leden 2009
Korzár

Korzár

Jistě, nejsem povolán natolik, abych mohl dramaturgii baletu brněnského Národního divadla radit při výběru repertoáru, nicméně se přinejmenším mohu domnívat, že sázka na variaci toho nejklasičtějšího ruského baletu - choreografii Mariuse Petipy, již z principu nemůže skončit jinak než s velkými rozpaky. A výsledek vskutku předčil i ta má nejtemnější očekávání s tím, že představení Korzár s původní premiérou v roce 1863 v Petrohradě, zcela přesáhlo možnosti, jimiž baletní soubor Národního divadla ve svém ansámblu disponuje.
05. Leden 2009
Baletní večer na hudbu českých skladatelů

Baletní večer na hudbu českých skladatelů

Již úvodem se sluší zdůraznit, že jsem laický, ba prostý divák, jenž balet dokáže vnímat a chápat jen svou intuicí, a tedy není schopen rozlišit natož ocenit mnoho technických detailů, ba více než byť mistrně provedené baletní prvky vyhledává hudbu samotnou, potažmo symbiózu taneční choreografie s hudebním doprovodem tak, že baletní kvality oceňuje v kontextu originality taneční režie, výstavby příběhu či sdělení svého autora. Ba co více, klasický balet, do značné míry považuje za do značné míry archaickou záležitost a preferuje taneční koncepci s dobře vystavěnou dramatickou složkou. Tedy tak trochu opak baletu, na kterém stojí koncepce jak brněnského Národního divadla, tak českého baletu jako takového.