„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Sezóna 2011-2012

Cantos — Ezra Pound

Cantos — Ezra Pound

Ezra Pound je dnes interpretován jako nejlepší básník 20. století, renesanční vzdělanec s dnes již nedosažitelným intelektuálním záběrem, překladatel poezie z klasické čínštiny či ze středověké italštiny, ale též jako válečný zločinec či primitivní antisemita. Jeho vrcholné a nedokončené dílo Cantos, na kterém pracoval skoro půlstoletí mezi roky 1915 až 1962, je pak považováno za nesrozumitelné, nečitelné a pro mnoho historických odkazů i za zcela neinterpretovatelné. Divadlo na zábradlí se však o interpretaci této mohutné a obsáhlé básně přesto pokusilo, avšak výsledná inscenace dopadla velmi podobně jako její básnická předloha - tedy jako nepochopitelné pro do hloubky nezasvěceného diváka tak, že ten z diváků, kdo na představení přicházel pouze s povrchní povědomím o osobnosti a díle Ezry Pounda, byl z představení rozčarován tím, že krom úvodní scény z blázince, jež měla připomínat Poundův dvanáctiletý pobyt v ústavu pro choromyslné, ani vzdáleně nepochopil, o čem hra vlastně pojednává.
Nosorožec

Nosorožec

Národní divadlo, respektive její činoherní nová scéna, se dle vlastní koncepce snaží o uvádění moderního dramatu - a příspěvkem k této snaze je i uvedení 55 let staré hry Nosorožec od francouzsky píšícího dramatika rumunského původu Eugène Ionesco. Současnost a určitou světovost mělo představení dodat i mezinárodní složení uměleckého týmu v čele s rumunským režisérem inscenace Gáborem Tompa, návrh scéna pochází od německého scénografa rumunského původu Helmutha Stürmera, kostýmy navrhla rumunská kostymérka Carmencita Brojboiu, masky vytvořila maďarská návrhářka Ilona Varga Járó a autor hudby je rumunský skladatel Vasile Sirli. Světovost však ale narušuje herecké obsazení, ve kterém se vsadilo na osvědčené tváře a členy činoherního souboru Národního divadla v čele s Davidem Prachařem, Václavem Postráneckým a Ondřejem Pavelkou.
21. Květen 2013
Tramvaj do stanice Touha: Klára Issová a Zuzana Slavíková

Tramvaj do stanice Touha: Klára Issová a Zuzana Slavíková

Dílo Tennesseeho Williamse čítá několik desítek divadelních dramat, povídek i jednoaktovek. Z jeho rozsáhlého díla je ale nejznámější trojice dramat z jeho vrcholného období na přelomu 50. a 60. let a to Skleněný zvěřinec (1944), Tramvaj do stanice Touha (1947) a Kočka na rozpálené plechové střeše (1955), jež jsou s velkou mírou uváděny dodnes. - Konkrétně hra Tramvaj do stanice Touha je v současnosti na repertoáru hned dvou velkých pražských divadel a to v Divadle pod Palmovkou v režii slovenského herce Emila Horvátha a v Činoherním klubu v režii nestora a zakladatele tohoto divadla, Ladislava Smočka, kdy shodou okolností měly obě hry premiéru v rámci jedné divadelní sezóny s časovým odstupem několika měsíců.
Lucie Ferenzová: Kolonie

Lucie Ferenzová: Kolonie

Inscenace Kolonie, kterou v režii Lucie Ferenzové uvedlo Divadlo Na zábradlí, má podobu divadelní revue s kombinací činohry, hudby a zpěvu. Volně inspirována je dílem Grahama Greenea, ale leitmotivem hry je aktivistická snaha o záchranu Buďánky, někdejší dělnické kolonie v Praze - Košířích, která již půl století chátrá, ačkoliv je prohlášena za památkovou zónu. - V průběhu 60. a 70. let byla kolonie nejprve násilně vystěhována, aby byla zbořena a byly zde postaveny paneláky. V období po roce 1989 jsou zde zase silné tlaky stavebních developerů a jím spřízněných politiků z nechvalně proslulé Prahy 5, jež by zde rádi Buďánku srovnali se zemí a postavili zde domy dle vlastního vkusu.
Miroslav Krobot: Brian

Miroslav Krobot: Brian

Dejvické divadlo ve své poslední premiéře divadelní sezóny 2011-2012 uvedlo komedii Miroslava Krobota Brian, jež mapuje několik posledních týdnů života hudební legendy 60. let a zakládajícího člena skupiny Rolling Stones Briana Jonese. Biografická podstata hry je dále doplněna vtipnou parafrází založené na náhodě, že Jones poslední období svého života strávil v domě, jenž v minulosti patřil Alanu Alexanderu Milnemu, autorovi Medvídka Pú - Krobot proto ve hře krom hudebníků z Rolling Stones použil i Brianovy zhmotnělé halucigenní představy podobě postaviček Medvídka Pú, Králíčka, Prasátka a oslíka Ijáčka.
Natália Drabiščáková, Magdaléna Sidonová, Lucie Trmíková

Natália Drabiščáková, Magdaléna Sidonová, Lucie Trmíková

Inscenaci Egona Tobiáše Denně - Poníci slabosti, kterou v režii Jana Nebeského uvedlo Divadlo Na zábradlí lze ve stručnosti uvodit jako dadaistickou divadelní koláž, kabaret ale i satirickou parafrázi oblíbeného žánru televizních seriálových detektivek. Celý děj této jednoaktové hry se odehrává v průběhu jednoho mírně nudného a ospalého dne v kanceláři kriminálky Aneňák (na Anenském náměstí divadlo Na zábradlí sídlí, název však též odkazuje na televizní seriál Kriminálka Anděl), kdy její osazenstvo - v čele s vrchním komisařem Milošem Brázdou (Petr Čtvrtníček), komisaři Jürgenem Pavičem (Igor Chmela), Vlaďkou Vedralovou (Natália Drabiščáková), Hildou Jirovskou (Magdaléna Sidonová) a sekretářkou Renátou Hladkou (Lucie Trmíková) již žije přípravami na večerní oslavu odchodu do důchodu policejního matadora, vrchního komisaře Eduarda Svrchníka (Miloslav Mejzlík).
Hodina, ve které jsme o sobě nevěděli

Hodina, ve které jsme o sobě nevěděli

Divadelní soubor Pražského komorního divadla již za měsíc (na konci června) končí svou činnost na půdě Divadla Komedie. Za uplynulých deset let, co zde soubor pod vedením Dušana Pařízka působil, se Divadlo Komedie stalo jednou z nejrenomovanějších pražských divadelních scén, jež se koncepčně zaměřovala jak na moderní rakouské a německé drama tak na experimentální autorskou tvorbu. Poslední premiéra nejen této sezóny ale i divadla v této podobě jako takového, hra Petera Handkeho Hodina ve které jsme o sobě nevěděli, byla tedy pojata jako důstojné rozloučení jak se scénou samotnou tak především s diváky, kdy namísto závěrečného aplausu publika herci divákům nabízí přípitek šampaňského.
Divadlo Komedie: SAM

Divadlo Komedie: SAM

Pražské komorní divadlo, jež tuto sezónu za známých okolností (odbor kultury pražského magistrátu souboru nepřidělil dostatečný grand na to, aby divadlo mohlo pokračovat v nezměněné umělecké kvalitě) končí svou veleúspěšnou éru v prostorách divadla Komedie a jako svou předposlední premiéru na této scéně uvedlo inscenaci německé autorky a režisérky Kathariny Schmitt SAM. Výchozí inspirací pro vznik hry byl pro Katharine Schmitt taiwanský umělec Tehching Sam Hsieh, který se v roce 1978 nechal na jeden rok zavřít do dřevěné klece o velikosti 3,5×3,5 metru s tím, že ve svém dobrovoleném vězení nesmí číst, psát, ale ani mluvit a jeho jedinou spojnicí se světem byl jeho přítel, jenž mu jedenkrát denně přinesl nezáživné a stále se opakující jídlo, odnesl mu odpadky a vyfotografoval jej. Katharine Schmitt pak tuto performaci konceptuálního malíře převedla do divadelního jazyka s tím, že původní rok Hsiehova dobrovolného vězení zkrátila do jedné hodiny a původní konceptuálně-výtvarně-meditativní Hsiehův počin převedla do roviny vztahu mezi hercem a divákem. Režie se ujala Kamila Polívková, jež je též autorkou kostýmů a minimalistické scény, která se skládá z role papíru tvořící stěnu a podlahu klece a z několika nezbytných předmětů denní potřeby. Role Sama se pak chopil Karel Roden.
Asanace

Asanace

Nejvýznamnější český dramatik 2. poloviny 20. století a hned po Karlu Čapkovi nejvýznamnější český dramatik vůbec, Václav Havel, působil jako kulisák v Divadle ABC, jako režijní asistent Alfréda Radoka v Městských divadlech pražských ale zejména je spjat s jedním z nejmenších, počítáno co do počtu sedadel i velikosti souboru, a současně i jedním z největších, co do svého uměleckého vlivu, historie i renomé, pražských divadel - Divadle Na zábradlí. V roce 1960 zde na pozvání Ivana Vyskočila začínal jako kulisák, po absolutoriu DAMU pak jako dramaturg. V prosinci roku 1963 zde bylo uvedeno Havlovo vůbec první drama Zahradní slavnost, v červenci roku 1965 Vyrozumění a v dubnu roku 1968 Ztížená možnost soustředění. Vedle režiséra Jana Grossmanna tak Václav Havel byl tou nejvýznamnější osobností divadla Na zábradlí, jež v 60. letech tvořilo absolutní divadelní špičku celého evropského divadla.
14. Březen 2012
Rusalka

Rusalka

Opera Rusalka Antonína Dvořáka od svého uvedení v roce 1901 de facto nikdy „neslezla“ z českých operních scén a patří tak v českých operních scénách mezi nejuváděnější opery vůbec. - V letošní sezóně ji mají v repertoáru Národní divadlo v Praze (premiéra v květnu 2009), Severočeské divadlo v Ústí nad Labem (premiéra v lednu 2012) a Národní divadlo v Brně (premiéra v únoru 2012). Krom toho ji uvádí řada světových operních scén, z kterých vypichuji zejména Královskou operu v londýnské Covent Garden (premiéra v únoru 2012).