„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Poctivý zloděj

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Neobyčejné příběhy

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Neobyčejné příběhy

Честный вор, 1848

Nejranější dílo Fjodora Michajloviče Dostojevského lze nazvat jako období hledání vlastního literárního stylu i témat tak, že se Dostojevskij celkem pochopitelně a poplatně tehdejší módní vlně, kdy Rusko se zpožděním objevuje E.T.A. Hoffmanna a Charlese Dickense, obrací k sociální tématice.
A právě za inspiraci Dickensem je považována ne příliš zdařilá povídka z roku 1848 Poctivý zloděj, jejíž námět s poměrně předvídatelným koncem, lze zkráceně shrnout do konstatování, že i zloděj beze cti může projevit svou lítost. - Jemelman Iljič, notorický opilec bez přístřeší, jehož hlavní hrdina a vypravěč celého příběhu, ač sám nemá co jíst, nechává ubytovat i stravovat na své náklady. Jemelman se mu však odvděčí tím, že za jeho nepřítomnosti ukradne rajtky, prodá je vetešníkovi a za utržené peníze se vydatně opije a ač náš vypravěč tuší, že mu Jemelman rajtky ukradl, cítí se sám vinen tak, že jeho zpožděné doznání se na smrtelné posteli není vypravěčem ani tak bráno ve zjevném kontextu „poctivého zloděje“, jako spíš vlastní zadostiučinění i klid duše znepokojené možným nespravedlivým osočením z krádeže.

Použitá literatura:

  1. Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Neobyčejné příběhy, Levné knihy KMa: Praha, 2005.
Zatím nikdo nehlasoval