10. Srpen 2011
Frøken Smillas fornemmelse for sne, 1992
Suveréně nejúspěšnější dánský spisovatel současnosti, Peter Høeg, se stal celosvětově proslulým pro svou románovou prvotinu Cit slečny Smilly pro sníh z roku 1992. Román má navenek kontury detektivního thilleru, kvality románu jsou však skryty v přesahu k dalším neliterárním oblastem jako jsou nesmiřitelné kulturní rozdíly mezi Dány a Gróňany, v domorodém jazyce Inuity, latentní rasismus Dánů vůči původním obyvatelům Grónska a jejich násilné podánštění s následnou ztrátou identity jak národa tak jednotlivců s průvodními jevy v alkoholismu a sebevraždách. Nosná konstrukce příběhu je ale podpořena i dlouhými pasážemi o vědě o ledovcích, ledu a sněhu - glaciologii, matematice, parazitologii,dějinami Grónska, dějinami dánského kolonianismu, ale i k mytologii a původnímu životu grónských eskymáků. Cit slečny Smilly pro sníh tak vzdáleně připomíná Bílou verlybu Hermana Melvilla, jež na pozadí příběhu bílé verlyby Mobby Dicka a kapitána Achaba svého čtenáře na mnoha set stránkách seznamuje s detailními podrobnostmi z lovu verlyb.
Hlavní hrdinka a vypravěčka, Smilla Qaaviqaaq Jaspersenová, je 37-letá dcera inuitské lovkyně a bohatého dánského lékaře. Do svých přibližně 10 let vyrůstala v Grónsku a byla vychovávána svou matkou v souladu s eskymáckými tradicemi. Po její smrti, kdy beze stop zmizela na lovu, ji otec odveze do Dánska, dává jí to nejlepší, co je jen možné zaplatit penězi, ale Smilla opakovaně utíká, protože se chce dostat zpět do Grónska, a jednak odmítá přijímat jakékoliv náznaky otcových citů. V kontextu majoritní dánské společnosti se stává nepřizpůsobivou, přes svou genialitu nedostuduje vysokou školu a v mládí je členkou několika radikálních organizací, jež usilují o politickou i společenskou emancipaci Inuitů, a dostane se tak do hledáčku dánských tajných služeb.
Samotný děj začíná smrtí malého inuitského chlapce Izajáše, který žil ve stejném domě jako Smilla. Jeho otec zemřel před několika lety při vědecké výpravě do polárních oblastí Grónska, matka je zase alkoholičkou zcela závislou na sociálních dávkách. Chlapec spadl ze střechy, kde krom jeho vlastních stop nebyly nalezeny žádné stopy, na jeho těle zase žádné stopy násilí, není tedy divu, že případ byl okamžitě uzavřen jako sebevražda.
Smilla však chlapce velmi dobře znala, byli spolu kamarádi, mnohokrát u ní jedl a spal, když se jeho matka potácela v deliriu, a znala i jeho veselou povahu i strach z výšek, kdy měl jakožto eskymák, který předtím nikdy nebydlel v patrovém domě, nepřekonatelný strach z výšek. Smillino podezření, že se nejedná o sebevraždu navíc podpoří Izajášovy stopy ve sněhu - Smilla je výjimečný stopař a dle otisku tlaku nohou poznává, že Izajáše někdo na střechu pronásledoval.
Začíná se tak Smillino pátrání, které vede až na osamělý ostrůvek u severního Grónska. Paralelně je však v příběhu rozvíjeno velké množství dalších rovin, kdy jak prostřednictvím vzpomínek z dětství Smilla odhaluje skutečnou podstatu vztahu mezi Dány a Inuity, kdy v Dánsku pod rouškou rasové tolerance, sociální rovnosti i rovných příležitostí, bují neokolonialismus, rasizmus a důsledná snaha o asimilaci všech nedánských národů.
Použitá literatura:
- Peter Høeg, Cit slečny Smilly pro sníh, Argo: Praha, 2006.