V noci jsem snil, že jsem motýlem

Satirická komedie Václava Havla Žebrácká opera vznikla v roce 1972, ale pomineme-li před policií utajené představení, jež v roce 1975 uskutečnilo Divadlo na tahu v režii Andreje Krobota - konkrétně 1. listopadu 1975 v hospodě U Čelikovských v Horních Počernicích, kdy se StB o představení dověděla až šest dnů poté - měla hra svou oficiální premiéru až v červnu roku 1990, kdy ji v režii Jiřího Menzela uvedl Čihoherní klub. A právě Jiří Menzel se o rok později chopil i režie filmové verze, jež z této veleúspěšné divadelní inscenace - byla na repertoáru divadla mezi 14. červnem 1990 a 13.&květnem 1994 a dosáhla 180 repríz - do velké míry čerpá a sdílí s ní i řadu herců:

V divadelní i filmové verzi se tak objevili Josef Abrhám jako Mack, šéf zlodějské organizace a Nina Divíšková jako Elizabeth Peachumová, manželka konkurenční zločinecké organizace. V dalších rolích pak Jiří Zahajský, Barbora Leichnerová, Jana Břežková, Veronika Freimanová, Kateřina Frýbová, Libuše Šafránková, Jana Švandová, Mahulena Bočanová, Rudolf Hrušínský ml., Oldřich Vízner a Ondřej Vetchý. Do role Wiliama Peachuma Menzel namísto Jiřího Kodeta obsadil Mariána Labudu a do role Billa Lockita, velitele policie, namísto Petra Nárožného Rudolfa Hrušínského.

Filmová verze ale již zdaleka nedosáhla kvality ale i divácké úspěšnosti verze divadelní a to již proto, že se nejednalo o plnohodnotně natočený film, jako spíš o filmovou verzi divadelního představení, kdy však platí, že to co funguje na divadelním jevišti, již nefunguje na filmovém plátně. Tuto chybu si ostatně zopakoval i sám Václav Havel, jenž se v roce 2011 chopil režie filmové verze svého dramatu Odcházení z roku 2007. Možná poněkud paradoxně je tak ve filmové verzi absolutním vrcholem výkon Rudolfa Hrušínského v roli policejního šéfa Lockita, kdy Hrušínský jako jeden z mála herců nehrál i v inscenaci Čihoherního klubu. A naopak jednoznačným zklamáním je ve filmu herectví Josefa Abraháma, jenž ve filmu působí velmi mdle a bez života, tedy jako naprostý opak své postavy Macka, jenž je nelítostným vrahem ale i neodolatelným svůdníkem.

Původní námět Žebrácké opery vychází z lidové opery Johna Gaye z roku 1728, který svůj opus pojal jako satirický protiklad ke kýčovitým operám italským, a jako přeobraz svého námětu si vzal poměry soudobého Londýna se všudypřítomnou korupcí, ale i žebráky a zloději. Dnes je ale mnohem slavnější operetní částečně jazzová verze, kterou v roce 1928 pod názvem Třígrošová opera napsal Bertolt Brecht. (Brecht pak v roce 1934 svou operetu rozšířil do literární formy Třígrošového románu.) Ale dalších intepretací původní Gayovy opery bychom napočítali desítky a to včetně hned několika verzí filmových, kdy však jak verze dramatická Václava Havla, tak verze filmová Jiřího Menzela rozhodně nepatří mezi ty nejpovedenější.