V noci jsem snil, že jsem motýlem

Podaří-li se nám nám alespoň na chvíli zbavit nutkavých představ spojených ať již se záběrem vyměšujícího se muže s výkalem padajícím do vody, sadistickými sexuálními scénami, rybářskými háčky zaseknutými v nutkavé touze se zničit, respektive přehlušit bolest raněného srdce, do vlastního hrdla, respektive dělohy, či záběry žáby svlékané z kůže, zaživa rozsekávanými či rozřezávanými rybami, uvidíme Ostrov ve zcela opačném světle, jež pro svou poetiku, dlouhé záběry kamery namísto zbytečných dialogů, jež jsou ve filmu omezeny jen na nejnezbytnější minimum, ale i zcela netušené rozměry lásky, jež neváhá zabíjet, bodat i trpět, je tento Kim Ki-dukův autorský výtvor hluboký zásah, byť pro mnohé tím nejkontroverznějším a nejvíce šokujícím způsobem, do dosavadního způsobu vnímání, ve kterém se snoubí odpor s něžnou krásou.

Vlastní děj filmu stojí zcela na vedlejší koleji, ba poslední dva záběry filmu mu dávají velmi absurdní nádech tak, že přes svou nutkavost tvoří jen vnější kulisy, to důležité, co tvoří Ostrov filmovým skvostem, jsou dlouhé záběry kamery, jež vyprávějí příběh, kterému by přemíra slov jen uškodila, ba, absence zápletky, hudby i jednoduchost prostředí, kdy kamera po celý film neopustí vodu jezera, nedovolí svému diváku, aby jakkoliv rozrušoval svou pozornost. Celému filmu pak navíc dominuje naprosto sevřená linie bez jediného zbytečného záběru s mnohomluvným podtextem, který je obvykle vykládán jako jako symbolika vztahu Muže a Ženy, avšak skutečné pocity, které si sebou divák odnese i po dlouhý čas povleče hluboko zaseknutý pod kůží, jdou ruku v ruce s filmem za hranicí slov.

V kontextu s režií, výpravou a scénářem Kim Ki-duka pak nelze dodat zhola nic krom údivu, kam až lze s filmovými prostředky zajít, protože tato pro Evropana zcela nepřístupná oblast, byla dlouhodobým snem snad každého filmového tvůrce.

V této souvislosti je nutné rovněž poděkovat pořadatelům Filmového festivalu v Karlových Varech, bez něhož by se tento mistrovský snímek nedostal ani do sítě filmových klubů. Ostatně Ostrov vyšlapal cestu cestu do českých kin nejenom dalším Kim Ki-dukovým snímkům Jaro, léto, podzim, zima ...a jaro či 3-iron, ale jihokorejské filmografii vůbec, jejíž kvality Evropa právě prostřednictvím Ostrova objevila.