V noci jsem snil, že jsem motýlem

Režisér Marcel Bystroň má na svém kontě již tři celovečerní snímky, které celkem bez většího vzruchu prošly kiny a filmovým recenzentům nestály ani jako ten nejsnadnější cíl pro jejich naprosté rozcupování - až neuvěřitelně chabé kvality napsaly recenzi samy o sobě. Marcel Bystroň tak více proslul ve sporu s Deanou Deana Horváthovou-Jakubiskovou, kdy měl původně točit svůj scénář filmu Post Coitum, ale Horváthová režii nakonec vnutila svému manželovi Juraji Jakubiskovi.

Fanouškovské žebříčky popularity bývají samy o sobě velmi ošidné a ne vždy vypovídají o skutečných kvalitách snímku ale mnohdy spíše o tom, nakolik publikum snímek pochopilo a docenilo. U filmových produktů Marcela Bystroně je to však celkem jednoznačné, ať již trojice snímků, Cabriolet (2001), Po hlavě do prdele (2006) a Zahradník (2006), ke kterým napsal scénář i je režíroval, anebo zmíněné Post Coitum (2004), okupují nejspodnější patra snad všech hodnocení naprosto oprávněně.

Cabriolet se pokouší o parodii milostného žánru, Zahradník paroduje americké horory a konečně Po hlavě do prdele si bere na mušku laciné gangsterky. Bohužel se však Bystroňových filmů vytratil jakýkoliv náznak nejen inteligentního humoru a tak se jeho filmy staly namísto parodie jen vzdálenou napodobeninou původního B-éčkového žánru.

Nejvýraznější inspirací filmu Po hlavě do prdele byly zjevně snímky Quentina Tarantina, konkrétně Pulp Fiction a Takoví normální zabijáci, kdy americké reálie převedl do českých poměrů a jako hlavní hrdiny nám naservíroval rodinu Vohnoutů. - Příběh sám o sobě není sice nijak vynalézavý, ale má tendence k tomu, aby se nad ním divák mohl zasmát. Rovněž scénář, kdy je prakticky tentýž příběh vyprávěn z pozice tří postav - třináctiletého Tomáše Vohnouta, paní Vohnoutové a pana Vohnouta tak, úhly pohledu jednotlivých postav doplňují celkovou skládačku. Avšak výsledek zabila naprosto diletantská režie, přemíra zbytečných postav, které se v příběhu objevují a zase mizejí bez jakékoliv spojitosti, a konečně zcela neřízené herecké výkony.

Poměrně košatý příběh s přemírou postav se dá shrnout následovně: Tomáš Vohnout prodává se svým desetiletým kamarádem Dominikem střelné zbraně. Tomáš miluje svou spolužačku Madonu a poté, co si vyznají lásku, dají si první pusu, se spolu vyspí, čekají dítě a utečou z domova. Dominikova matka je zase pornoherečka, jež i v soukromém životě ráda střídá partnery. Paní Vohnoutová je kněžkou křesťanské sekty, jež objeví svou skutečnou lesbickou orientaci. Pan Vohnout je zase navenek bábovka, manželka o něm neřekne jinak než jako o blbovi a syn jej nazývá buzerantem. To vše je však jen krycí maska, pod kterou se skrývá profesionální zabiják toho největšího kalibru, který se svým revolverem a PET lahví namísto tlumiče vyčistí i dům plný po zuby ozbrojených mafiánů.

Postupně se dále dozvídáme, že pan Vohnout je zapojen do bratrstva bývalých elitních vojáků z českých zahraničních misí, jež oplývají nejen neobyčejnou chrabrostí, ale především nikdy nezradí toho druhého - například pan Kontakt v podání Ondřeje Vetchého, se nepřestane usmívat ani poté, co jsou mu rozdrceny prsty na nohou, obě kolena a varlata, ba dokonce bez známky bolesti sám důstojně odkráčí na místo své popravy. Z dalších vedlejších a naprosto nesouvisejících postav, ve kterých se například mihli Jiří Mádl a Veronika Žilková, stojí za zmínku postava pana Hrany v podání Petra Jákla, jehož naprosté neherectví vzbuzovalo až divácké sympatie. Své účty s Deanou Horvátovou-Jakubiskovou si Bystroň vyřídil v postavě slovensky mluvící porno režisérky Deany. Ale Bystroň do filmu vpašoval i postavu homosexuálního kritika, jenž po kráké epizodě umírá poté, co byl panem Vohnoutem střelen řitním otvorem do střev - postava kritika měla být předobrazem jednoho nepříliš pozitivního recenzenta Bystroňova prvního filmu Cabriolet.