„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Vittorio De Sica: Místo pro lásku

Vittorio De Sica: Místo pro lásku

Vittorio De Sica: Místo pro lásku

Vittorio de Sica můžeme směle položit za vůbec nejpřednějšího představitele italského neorealismu 40. a 50. let, kdy zvláště jeho snímky Zloději kol (1948), Zázrak v Miláně (1951), Umberto D. (1952) či Střecha (1956) ve své době psaly filmovou historii. Nicméně neorealismem vrcholná tvorba Vittoria de Sica zdaleka nekončí, ba zvláště díky jménům Marcella Mastroianniho a Sophie Loren vešly do obecné známosti zejména jeho snímky ze 60. let a là Horalka (1960), Boccaccio '70 (1962), Včera, dnes a zítra (1963) či Manželství po italsku (1964).
Vittorio De Sica: Místo pro lásku

Vittorio De Sica: Místo pro lásku

Snímek Místo pro lásku z roku 1968 pak na jeho tvorbu z první poloviny 60. let plynule navazuje, ba je s nimi spojen pupeční šňůrou v podobě herce Marcella Mastroianniho, nicméně to je bohužel asi tak vše. Sica se sice nijak významně neodchýlil od svého postupu, který zúročil ve svých nejslavnějších výše vyjmenovaných filmech, ale v Místě pro lásku se mu nepovedlo vůbec nic tak, že tento film nelze od začátku do konce nazvat jinak než jako jednu velkou křeč, kterou lze ostatně velmi symbolicky ilustrovat právě na
Vittorio De Sica: Místo pro lásku

Vittorio De Sica: Místo pro lásku

Marcellu Mastroiannim. - Je-li dobrý námět a má-li k dispozici rovnocenného hereckého partnera, pak Mastroianni doslova rozpoutá bouři a svým herectvím strhne i nevidomého. Avšak pokud má k dispozici jen velmi nastavovaný scénář, potažmo za partnerku herečku typu Faye Dunaway, je Mastroianni právě pro svou heroickou snahu vydat ze sebe doslova vše, právě oním nejslabším článkem, který celý film zcela potopí. Jinými slovy, Mastroianni neumí hrát ve špatných filmech a neumí zahrát vášnivě zamilovaného, má-li vedle sebe podobné křečovité dřevo, jakým Faye Dunaway bezpochyby je.
Vittorio De Sica: Místo pro lásku

Vittorio De Sica: Místo pro lásku

Vittoria de Sica tak na konci 60. let potkala podobná krize jako například jeho režijního kolegu Michelangela Antonioniho, který prudce zazářil na rozmezí 50. a 60. , avšak poté neklesl ani do průměru, ale rovnou se zařadil mezi zcela bezvýznamné tvůrce zcela bezvýznamných filmů.
Amanti, Itálie, 1968 (88 min.)
Námět: Cesare Zavattini (Totò il buono)
Režie: Vittorio De Sica
Námět: Brunello Rondi
Scénář: Julian Zimet, Peter Baldwin, Ennio De Concini, Tonino Guerra, Cesare Zavattini
Hudba: Manuel De Sica, Lee Konitz
Kamera: Pasqualino De Santis
Hrají: Faye Dunaway … Julia, Marcello Mastroianni … Valerion, Caroline Mortimer … Maggie, Karin Engh … Griselda, Yvonne Gilbert … Marie
Vittorio De Sica: Místo pro lásku

Vittorio De Sica: Místo pro lásku

Vittorio De Sica: Místo pro lásku

Vittorio De Sica: Místo pro lásku

Vittorio De Sica: Místo pro lásku

Vittorio De Sica: Místo pro lásku

Vittorio De Sica: Místo pro lásku

Vittorio De Sica: Místo pro lásku

Zatím nikdo nehlasoval