V noci jsem snil, že jsem motýlem

V zimě roku 1919 a ještě více na jaře a v létě 1920, bylo mladé hnutí donuceno zaujmout postoj k jisté otázce, která nabyla na obrovském významu již během války. Již v prvním díle této knihy jsem poukázal na příznaky hrozícího německého rozvratu, kterých jsem si osobně všiml, když se Angličané, ale také Francouzi, pomocí speciálního způsobu propagandy pokoušeli rozjitřit starý rozpor mezi německým severem a jihem. Na jaře roku 1915 se objevily první systematicky štvavé letáky proti Prusku, které bylo označováno za samojediného strůjce této války.

Rychlý růst hnutí nás donutil zaujmout v roce 1922 stanovisko k otázce, která není bezezbytku vyřešena dodnes.

Při pokusu o studii oněch metod, které by co nejdříve a co nejsnáze hnutí otevřelo cestu k srdcím širokých mas, jsme neustále naráželi na připomínky, že dělník jako takový nám nebude zcela náležet do té doby, dokud zastupování jeho zájmů na čistě pracovním a hospodářském poli bude spočívat v rukou jinak smýšlejících a jejich politických organizací.

Na těchto připomínkách skutečně něco bylo.

Existuji dva důvody, které mne podnítily k tomu, podrobit průzkumu vztah Německa k Rusku:

1. V tomto případě se jedná snad o vůbec nejdůležitější záležitost německé zahraniční politiky

2. Tato otázka je také prubířským kamenem mladého nacionálně socialistického hnutí, ohledně jasného myšlení a správného jednání.

Musím přiznat, že mne především druhý bod naplňuje sklíčenou starostí.

Dne 9. Listopadu 1923, čtyři roky po svém založení, byla Národně socialistická německá dělnická strana rozpuštěna a zakázána na celém říšském území. Dnes v listopadu 1926 opět svobodně existuje na celém území říše, silnější a vnitřně stabilnější než kdy jindy předtím.

Veškeré pronásledování hnutí a jeho jednotlivých vůdců, všechno rouhání a pomlouvání mu nepřivodilo žádnou škodu.