V noci jsem snil, že jsem motýlem

„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Domů

Bohumil Hrabal

Kategorie
27. Únor 2008
Za skleněnou stěnou automatu stékaly stříbrné curůčky večerního deště, po náměstíčku kráčelo několik chodců v předklonu a drželo si klobouk nebo deštník.
A do automatu pronikala ze salónku v prvním patře veselá hudba a hovor, který propukal v nevázaný smích. Paní výčepní roztočila pivo a šla na toaletu.
Kategorie
27. Únor 2008

Kategorie
27. Únor 2008
Nelze se pohoršovati nad člověkem,
jehož masky se lesknou
rtuťovou mastí,
který vyšňořen kráčí světem
s nálepkami
a lásku odkazuje na hnůj
Kategorie
27. Únor 2008
Na veřejný záchodek se jde po schodech dolů,
románský oblouk leží před mřížovím,
úroveň města značně stoupla
vždyť celé bývalo o několik metrů níž.
Soustřeďuji se při močení na sirku,
ona se zdráhá, točí na místě,
ale proud moče ji strhává proti vůli
a šup do útrob kanálu.
Kategorie
27. Únor 2008
Proč tady jsem?
Proč raději nejsem?
Proč jen a jen
ten krásný sen?
 
A co mne poutá sem
na tuhle smutnou zem?
Kategorie
27. Únor 2008
Krásná Poldi, krásná Poldi,
otisky mědi
a připálená kadeři hvězd,
kterými jsem vás ověnčil,
lůžko vonící vůní routy
a svatebním veselím,
Kategorie
27. Únor 2008

Kategorie
27. Únor 2008
Bohumil Hrabal

Prolog:

„Po půlnoci zbytečně očichávám Jeseninovu smrtku, zbytečně oplakávám děravou Majakovského lebku, zbytečně vřeštím nad skokanem z okna Konstantinem. Ale opravdu, dokud nebudou zjasněny podivné sebevraždy, do té doby budeme vřeštící opice, proč naši bratří končí takto, když přeci teprve teď mohli svobodně, a tedy krásně žít ve větvičkách dialektiky. Anebo, o hrůzo, církevní Otcové vstávají znovu z živých? Že by nebyli dost pečlivě uškrceni?“

Autoři a zúčastnění

Náhodně vybrané obrázky

28. Tajné48. Krutý soucitHřbitovní kvítí
Tomáš Odaha © 1999-2022

Syndikovat obsah:

Syndikovat obsah