…tam je akumulován lidský
hovor, který jsem já vždycky miloval a miluju dodnes, takže dá se
říct, že prostě ten proud toho mého hovoru a mého psaní úzce souvisí
s hospodou, restauracema, ale vždycky tedy spíš s hospodou. Mí přátelé
byli vždycky pinglové, a jsou i dodnes. Moje žena, kterou jsem poznal,
moje žena, které říkali Pipsi, tak tu jsem poznal, když byla zaměstnána
jako pokladní v hotelu Paříž. Chodíval jsem jí naproti, seděla tam
v té kuchyni a všechno co teklo z kuchyně, tak prošlo pokladnou jí,
teda skrz její ruce. Přicházela domů, vzali jsme se, žili jsme spolu
pětadvacet let, žena byla nejdřív v hotelu Paříž a potom prodávala
kuřata na rohu Jindřišské a Panské ulice, v grilu hotelu Palace, takže
já byl neustále ve styku s povědomím, který je napnuto mezi obyčejnou
hospodou a restaurací a pochopitelně tam, aniž bych chtěl, vždycky
jsem se umazal tím, co bylo vyprávěno.