31. Prosinec 2008
V kontextu s posledním výtvorem Tomáše Vorla lze parafrázovat, že filmový režisér se nenají z úspěchu v řadách pár vnímavějších diváků a chce-li tvůrce tvořit, musí své dílo naservírovat davům. Na Vorlovu obranu však musím uvést, že časy Pražské pětky či Kouře jsou sice již patnáct let ty tam, nicméně přec jen Tomáš Vorel nesklouzl až na samé dno a byť Skřítek zrovna neoslní filmového labužníka, přec jen se jedná o počin v mnohém inovativní, kdy krom absence dialogů, což samo o sobě zvýšilo výslednou kvalitu o 100 %, zaujme i svými digitálními hrátkami, v českých končinách stále ještě neokoukanými.