„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Divadlo Husa na provázku

Běsi - Stavrogin je ďábel

Běsi - Stavrogin je ďábel

Sága Sto roků kobry, mapující nejen Dostojevského dílo ale i lidskou bestii jako takovou, pokračuje démonickou dramatizací románu Běsi s příznačným pojmenováním Běsi - Stavrogin je ďábel.

…a režisér Morávek je taky idiot

Kníže Myškin je idiot

Kníže Myškin je idiot

Je-li ti teskno, zajdi na některé představení z cyklu Sto roků kobry a projdeš si peklem.
Koncepce obnažit Dostojevského, herce i diváka až do morku kostí, totální herecké nasazení, psychodelická hudba, postmodernistická scéna - to vše útočí na křehkou divákovu rovnováhu mezi šílenstvím a maskou normálnosti tak, že si každý návštěvník projde očistcem, kde chtě, nechtě, zpytuje svou černou duši.
Husa na provázku
Divadlo Husa na provázku se po poněkud bezvýrazném několikaletém období odhodlala k projektu Sto roků kobry, ve kterém v období dvou let zdramatizuje čtyři klíčová díla Fjodora Michajloviče Dostojevského: Zločin a trest, Idiot, Běsi a Bratři Karamazovi. Fakt, že je Dostojevského dílo vrcholem novodobé lidské éry a jeho podstata i vliv zdaleka přesahují hranice literatury, ale sahají až k nejvyšším cílům filozofie, není zapotřebí nijak dál rozebírat. Před jeho interprety tedy stojí nesnadný úkol dílo dramatizovat tak, aby divák nejen pochopil dostojevského poselství, ale i s jeho myšlenkami rezonoval obdobně jako při čtení originálu, a na straně druhé se vyvaroval patosu či dokonce kýče, jak tomu u dramatiků s nedostatečným talentem i absencí duchovních výšin nezřídka bývá.