24. Prosinec 2008
Fenomén, kterým v českých lesích a hájích Erotická revue bez pochyby je, opřádaly po dlouhá desetiletí nejbarvitější legendy, jež vznikly z naprosté nemožnosti získat jakýkoliv její výtisk, kdy Jindřich Štyrský po předešlé zkušenosti z roku 1929, kdy cenzura zabavila značnou část nákladu českého překladu Lautréamontova Maldorora se Štýrského doprovodnými ilustracemi, Erotickou revue vycházející v celkem třech ročnících mezi říjnem 1930 a dubnem 1933 i pozdější Edici 69 koncipoval jako bibliofilský soukromý tisk v maximálním nákladu 200 výtisků, který „nesmí býti veřejně prodáván, ani vyložen, ani půjčován, ani jinak rozšiřován nebo zařazen do veřejných knihoven“[1].
Pozdější nedostupnost pak byla navíc umocněna faktem, že řada subskribentů, jak dokazuje Karel Michl, neměla na jeho zachování ani ten nejmenší zájem: „Jindra tak dodával zájemcům fotografické snímky blízké vyslovené pornografii, ale budiž konstatováno, že jejich kmenovými odběrateli, byli především strážci společenské mravnosti - páteři a četníci. Ještě dnes ho vidím, jak upřímně se nad jejich seznamem se mnou smál.“[2].
Nicméně jaké byly příčiny, pro něž se Jindřich Štyrský rozhodl vydávat tyto dvě edice, jež proň znamenaly značné úsilí bez šance, aby byly ve své době jakkoliv oceněny? Již na počátku 20. let byla pro nastupující uměleckou generaci sdruženou v rámci Devětsilu sexuální tématika velmi důležitá, avšak o odhození lehkého závoje, kdy byla erotika zobrazována pomocí lechtivých metafor, se postaral až nástup surrealismu, v jehož definici je erotika, sex i upřímnost v této oblasti přímo obsažena a jednou z múz světové moderní literatury se stal i Markýz de Sade, kterého po století falešného očerňování pro svět v roce 1909 znovuobjevil Guillaume Apollinaire ve své Předmluvě k dílu markýze de Sade v jehož inspiračních stopách sám Apollinaire sepsal erotická dílka Hrdinské činy mladého donchuána a Jedenáct tisíc prutů, jež ruku v ruce tvoří jeden z nejmocnějších inspiračních zdrojů české meziválečné avantgardy. Ostatně hlad po odhalení pravé tváře lidské sexuality nejlépe ilustrují tzv. Pátrání surrealistů v oblastech sexuálních ze dne 27. ledna 1928 a 31. ledna 1928, jejichž český překlad je obsažen právě v I. ročníku Erotické revue.
Vlastní obsah Erotické revue se vyznačuje značně kolísavou kvalitou, kde nosná část je založena na překladech francouzské erotické literatury zejména 18. a 19. století, mnohem vyšší úrovně pak dosahují příspěvky českých avantgardistů čele s Jindřichem Štyrským, legendární jsou erotické kresby jeho přítelkyně Toyen a pod celým jménem či pseudonymem pak jako autoři veršů, prózy či kreseb nebo překladatelé vystupují i František Halas, Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert, Otokar Březina, Adolf Hoffmeister, František Bídlo, Vratislav Hugo Brunner, Antonín Pelc, Václav Mašek, Rudolf Krajc, František Ketzek, František Filla, Alois Wachsman, Stanislav Kostka Neumann, Jaroslav Vrchlický, Jiří Voskovec a Jan Werich. Též je obsaženo několik dokumentů počínaje zmíněnými Surrealistickými pátráními, přes dobový seznam pařížských bordelů až po policejní zprávy a pozoruhodná je rovněž sbírka lidových veršovánek s nijak neskrývaným erotickým podtextem. Ze zahraničních autorů jsou krom zmíněných povídek z 18. a 19. století, obsaženy též erotické verše Arthura Rimbauda, Charlese Baudelaira, Paula Verlaina či ukázky z prózy André Bretona a Louise Aragona.
Avšak co do kvality i uměleckého významu zcela dominují kresby Toyen a kresby i fotografie Jindřicha Štýrského.
Použitá literatura:
- Erotická revue I, Torst: Praha, 2001.
- Erotická revue II, Torst: Praha, 2001.
- Erotická revue III, Torst: Praha, 2001.