„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Věra Chytilová: Sedmikrásky

Věra Chytilová: Sedmikrásky

Věra Chytilová: Sedmikrásky

V kontextu díla Věry Chytilové lze film Sedmikrásky z roku 1966 položit nejen za režijní debut, kterým se odklonila od svých raných dokumentárně laděných děl a là cinéma-vérité, ale zejména za ono klíčové dílo, ve kterém našla svůj režijně filmový rukopis. Věra Chytilová se rovněž odstřihla od stylistiky a manýrů socialistického realismu a vedle Miloše Formana se tak stala nejvýraznější osobností nové filmové vlny 60. let.
Věra Chytilová: Sedmikrásky

Věra Chytilová: Sedmikrásky

Sedmikrásky vzbudily obrovskou pozornost, ať již zaslouženou ze strany filmových kritiků, kdy film vyvolal rozruch i na zahraničních festivalech, tak poněkud nechtěnou na straně komunistických funkcionářů, kdy poslanec Jaroslav Pružinec dokonce v květnu 1967 proti Sedmikráskám interpeloval v Národním shromáždění. Českoslovenští filmaři sice v roce 1968 svou revoluční tvorbu obhájili na sjezdu Svazu československých spisovatelů, nicméně srpnová okupace pěti armádami spřátelených národů a následná normalizace dala spíše zapravdu poslanci Pružinci tak, že Věra Chytilová na toto své dílo dokázala plnohodnotně navázat až v roce 1983 se svým rovněž výtvarně pojatým snímkem Faunovo velmi pozdní odpoledne.
Věra Chytilová: Sedmikrásky

Věra Chytilová: Sedmikrásky

Nosnou linií dvou spolubydlících kamarádek neutrálně nazvaných Marie I a Marie II je prázdnota a nenaplněnost života, což se dívky rozhodnou řešit tak, že „budou zkažené“. A svou zkaženost dále stupňují cynickou hrou vadí - nevadí, aby se v závěru navenek obrátily samy do sebe a předstíraly své napravení tím, že opakují „budeme hodné“.
Věra Chytilová: Sedmikrásky

Věra Chytilová: Sedmikrásky

Nicméně tato linie se příběhem prolíná pouze jako červená niť mezi koláží filmových obrazů a je zcela zastíněna výtvarnou stránkou filmu, o kterou se zasloužila Ester Krumbachová, která ostatně stojí právě za konečnou podobou i vyzněním celého snímku, kdy jako diváci můžeme jen děkovat, že spolupráci na scénáři odmítl Věrou Chytilovou původně oslovený Ivan Vyskočil.
Sedmikrásky, Československo 1966 (74 minut)
Námět: Věra Chytilová, Pavel Juráček
Scénář: Věra Chytilová, Ester Krumbachová
Režie: Věra Chytilová
Kamera: Jaroslav Kučera
Hudba: Jiří Šust, Jiří Šlitr
Výtvarník: Ester Krumbachová
Hrají: Jitka Cerhová … Marie I, Ivana Karbanová … Marie II, Julius Albert … starší světák, Jan Klusák … mladý světák, Marie Češková … žena na toaletách, Jiřina Myšková … žena na toaletách
Věra Chytilová: Sedmikrásky

Věra Chytilová: Sedmikrásky

Věra Chytilová: Sedmikrásky

Věra Chytilová: Sedmikrásky

Věra Chytilová: Sedmikrásky

Věra Chytilová: Sedmikrásky

Věra Chytilová: Sedmikrásky

Věra Chytilová: Sedmikrásky

Tvé hlasování: Žádná Průměr: 5 (4 hlasy)