„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Říjen 2013

William B. Searbook: Ostrov černých kouzel

William B. Searbook: Ostrov černých kouzel

The Magic Island, 1929

V letech 1915 až 1934 bylo Haiti okupováno armádou USA. A právě rokem 1915 je uvozen vznik fenoménu vúdú (či poangličtěně voodoo), jenž toto starodávné západoafrické náboženství, které zotročení Afričané v průběhu 17. a 18. století synkrezí spojili s katolicismem, kdy se z původního lidového pojetí křesťanské víry, stal pojem, který v mnoha mylných ale o to rozšířenějších představách obnáší hromadné orgie, černou magii, kanibalismus, kult mrtvých a zombií či v neposlední řadě velmi oblíbeného kýče panenek vúdú. Práce amerického novináře ale především dobrodruha Williama Searbooka, jenž ve své knize z roku 1929 Kouzelný ostrov (v češtině vydáno pod bulvarizujícím názvem Ostrov černých kouzel), tak byl prvním pokusem o serióznější popis nejen kultu vúdú, kterému Searbook věnuje zhruba třetinu své knihy, ale i historii, topografii, kultuře a sociologii Haiti a haitské společnosti.
Litografie Jindřicha Štýrského, které byly v roce 1931 publikovány jako doprovodné ilustrace k erotické novele Vítězslava Nezvala Sexuální nocturno.
08. Říjen 2013
Jindřich Štýrský: Sexuální nocturno
08. Říjen 2013
Jindřich Štýrský: Sexuální nocturno
08. Říjen 2013
Jindřich Štýrský: Sexuální nocturno
08. Říjen 2013
Jindřich Štýrský: Sexuální nocturno
08. Říjen 2013
Jindřich Štýrský: Sexuální nocturno
08. Říjen 2013
Jindřich Štýrský: Sexuální nocturno
John Maxwell Coetzee: Ďabiel DeFOE

John Maxwell Coetzee: Ďabiel DeFOE

Foe, 1986

Jihoafrický spisovatel John Maxwell Coetzee, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2003, je uznáván zejména pro trojici svých románů z 80. let Čekání na barbary (1980), Život a doba Michaela K. a Ďabiel DeFOE (1986), jež krom mimořádné kvality mají společné atributy v tom, že vnikly ještě v Coetzeeho rodné Jihoafrické republice - Coetzee žije od roku 2002 trvale v Austrálii, v roce 2006 získal u australské občanství, všechny tři se setkaly s mimořádným přijetím ve světě, zatímco v rodné zemi, kde je Coetzee suverénně nejznámějším a nejlepším spisovatelem všech dob, byly tyto tři romány silně kritizovány a to pro jejich odpor k apartheidu a rasismu. A současně je v této trojici románů znát silný vliv Franze Kafky.
Cha Ťin: Čekání na Lina

Cha Ťin: Čekání na Lina

Waiting, 1999

Cha Ťin (vlastním jménem Süe-fej Ťin) je zástupcem již poměrně velké komunity Číňanů, kteří již od poloviny 80. let přicházejí do USA nejprve studovat, ale vlivem jak ekonomických tak politických kritérií, zde již zůstávají a přes svůj čínský původ, kdy se anglicky začali učit často až ve velmi pozdním věku, píší a publikují již výhradně anglicky a byť se ve svých námětech vracejí do své rodné Číny, jejich romány se překládají do všech významnějších světových jazyků s výjimkou čínštiny. V češtině již vyšly dva Ťinovy romány a to Čekání na Lina (poprvé v roce 2001, druhé vydání v roce 2012) a dále Rekviem za Nanking (2013).