„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Autobiografie

Graham Greene: Kus života

Graham Greene: Kus života

A Sort of Life, 1971

Vlastní biografie obvykle přichází jako završení celoživotního díla a lze ji často chápat jako ukončení aktivní spisovatelské dráhy. - Graham Greene svou biografii napsal ve svých šestašedesáti letech, kdy měl před sebou ještě celých deset plodného období, ve kterých mimo napsal jeden ze svých nejlepších románů Honorární konzul, psychologický román s tématem tajné služby z doby studené války Lidský faktor a dále oblíbený humoristický román Doktor Fišer ze Ženevy aneb Večírek s třaskavinou.
Václav Kaplický: Gornostaj

Václav Kaplický: Gornostaj

1920? (vydáno 1936)

Velká Morava, Husitství a Československé legie v Rusku jsou pokládány za jedny nejvýznamnějších období v českých dějinách, na kterých byl postaven i základ novodobého československého státu. - Tradice Velké Moravy co by artefakt historický, kdy se Morava rozkládala v podobných hranicích jako vzniklé Československo. Husitství co by artefakt národnostní, jenž měl v nové republice vzbuzovat společnou identitu. Ale suverénně nejvýznamnější, ba mnohonásobně důležitější než politicko-diplomatická činnost profesora Tomáše Garrigue Masaryka, doktora Edvarda Beneše či generála Rostislava Štefánika, byla existence československé dobrovolnické armády v Rusku z let 1917 až 1920, jež se za I. československé republiky, ale i dnes v České republice, těšila neotřesitelné úctě tak, že činnost československých legií se hodnotí velmi jednostranně a to v těch nejzářivějších barvách. A naopak je takřka rouháním dívat se na ruské legie realisticky bez růžových brýlí, kdy pomineme-li období komunistické diktatury, kdy byla existence československých legií očerňována jakožto žoldnéřská imperialistická armáda, jež z nařízení „těch nahoře“, bojovala proti svým rudým bolševickým bratrům, měly československé legie vždy tu nejčistší a nejvznešenější aureolu.
Robert Ruark: Medojedky

Robert Ruark: Medojedky

The Honey Badger, 1965

Není asi čtenáře, který by není neznal osobu, život a dílo Ernesta Hemingwaye. Ostatně Hemingwayem je doslova prostoupena celá americká literatura 20. století a Hemingway tak má zaujímá pozici jednoho z nejkultovnějších spisovatelů všech dob. Avšak co čtenáři říká jméno Hemingwayova souputníka, novináře, reportéra, lovce a neúnavného dobrodruha Roberta Ruarka? V našich končinách je jeho jméno spojováno jen s jeho posmrtně vydaným románem Medojedky, který se v češtině dočkal celkem tří vydání. V rodné Americe však Ruark zcela zapadl do zapomnění, ač se v dobách svého tvůrčího vrcholu v 50. letech mohl co do věhlasu srovnávat i se svým kamarádem Hemingwayem.
William Seward Burroughs: Feťák

William Seward Burroughs: Feťák

Junkie (Junky), 1953

Feťák, Teplouš a Nahý oběd - to jsou tři nejslavnější díla Williama Sewarda Burroughse, ve kterých nelze odlišit skutečné Burroughsovy prožitky od autorovy fantazie a obecně se tak tradují za díla autobiografická, čemuž ostatně napomáhá i to, že jsou psány v první osobě z pozice vypravěče.
John Maxwell Coetzee: Zrání

John Maxwell Coetzee: Zrání

Summertime, 2009

V třetí části fiktivní autobiografie Johna Maxwella Coetzeeho Zrání již není vypravěčem postava Johna tak, jak tomu bylo v prvních dvou částech Chlapectví a Mládí, ale vyprávění, či možná spíše reportáž, je psána postavou mladého anglického badatele Vincenta, který v rámci své vědecké práce zkoumá vztah již zesnulého Coetzeeho k ženám. Časové umístnění děje je v románu vyznačeno daty jednotlivých rozhovorů s ženami z Coetzeeho života, které se staly předlohou pro jeho literární postavy.
John Maxwell Coetzee: Mládí

John Maxwell Coetzee: Mládí

Youth: Scenes from Provincial Life II, 2002

Druhá část fiktivní autobiografie Johna Maxwella Coetzeeho, nositele Nobelovy ceny za rok 2003, nás zavádí do období autora mládí někde mezi 20. a 25. rokem. Hlavní hrdina a autorovo alter ego John studuje matematiku a literaturu na Kapské univerzitě a jeho život v Jihoafrické republice se skládá především z každodenní rutiny, kdy krom studia, které jej nijak nemotivuje, vykonává řadu vedlejších zaměstnání, aby dokázal sám sobě, že je samostatný. Byla-li v první části trilogie, Chlapectví, Johnova osamělost motivována strachem ze ztráty lásky matky, ale i pohrdáním svým otcem, pak v Mládí John raději přežívá o hladu než by svou rodinu požádal o finanční výpomoc.
Sergio Pitol: Umění fugy

Sergio Pitol: Umění fugy

El arte de la fuga, 1996

Sergio Pitol je u nás paradoxně více než jako jeden z nejvýznamnějších současných mexických spisovatelů více znám pro své diplomatické angažmá, kdy v letech 1983 až 1988 v Praze působil jako velvyslanec Spojených států mexických. A přestože je Pitol například i laureát prestižní Cervantesovy ceny za rok 2005 (Premio Cervantes je nejprestižnější literární ocenění udělované autorům píšícím ve španělštině) v češtině vyšla jeho první a zatím i jediná kniha až v loňském roce a to Umění fugy ve vynikajícím překladu Anny Tkáčové.
John Maxwell Coetzee: Chlapectví

John Maxwell Coetzee: Chlapectví

Boyhood: Scenes from Provincial Life, 1997

Bývá již zaběhlým pravidlem, že úspěšný spisovatel zakončuje svou dráhu vlastní autobiografií, jež mu pomáhá překlenout klenoucí se tvůrčí propast. Existují však i výjimky oproti tomuto pravidlu, kdy právě autorova vlastní biografie tvoří to nejlepší z celého jeho díla - nevzpomenu zde nikoho jiného než Marcela Prousta a jeho Hledání ztraceného času, které tvoří předěl v celé moderní světové literatuře. A podobnou výjimkou je biografie původem jihoafrického spisovatele a laureáta Nobelovy ceny za literaturu za rok 2003, Johna Maxwella Coetzeeho, který svoji biografii sepsal ve volné trilogii Chlapectví, Mládí a Zrání z let 1997, 2002 a 2009.