V noci jsem snil, že jsem motýlem

Jan Švankmajer je vedle režiséra Jana Němce a částečně i režisérky Věry Chytilové posledním mohykánem tak zvané Československé nové vlny, jenž nepodlehl stále silnějším komerčním tlakům a naopak si již od prvotních krátkometrážních filmů z půli 60. let udržuje vysokou kvalitativní úroveň. Ba, Jan Švankmajer dlouhodobě ční nad současnou, co do kvality zcela průměrnou, českou kinematografií tak, že jeho filmy jsou více než v České republice mnohem slavnější a známější v zahraničí.

V roce 2010 přišel Švankmajerse svým zatím posledním, v pořadí šestým, celovečerním filmem Přežít svůj život s podtitulem teorie a praxe. Film je zajímavý hned z několika aspektů. - Jednak se v něm vrátil k čistě výtvarnému pojetí, kdy jsou herci s výjimkou několika hraných scén rozpohybováni pomocí animovaných fotografií - v předchozích filmech byly naopak výtvarné scény v minoritě oproti těm hraným. A jednak je Přežít svůj život prvním filmem, na kterém Švankmajer nespolupracoval se svou manželkou Evou. - Ta zemřela měsíc před premiérou Švankmajerova předchozího filmu Šílení. Název Přežít svůj život lze tedy číst i ve smyslu Švankmajerova vypořádáním se se smrtí manželky, se kterou byl jak umělecky tak citově velmi úzce svázán.

Švankmajer je celoživotně oddaný myšlenkám surrealismu a surrealismus se prolíná napříč jeho celoživotním dílem. A nejinak je tomu u snímku Přežít svůj život, jež ze surrelismu nejen čerpá, ale skládá mu i svůj hold. Film má sice podobu komedie, přesněji řečeno slovy samotného Švankmajera „komedie, které se nikdo nesměje“. Ale je v něm i mnoho symbolických odkazů na základní motivy surrealismu a to v prvé řadě na sny a umění snít, dále sexuální symboly a základní leitmotivy psychoanalýzy - inscest či oidipův komplex. To vše v hravé formě s ironickým nadhledem, ale především velmi nápaditě postaveným scénářem.

Scénář byl původně napsán ve formě určené pro hraný film, ale Švankmajer jej posléze rozhodl natočit celý animovanou technikou s využitím rozpohybovaných fotografií a výtvarných koláží. Ale vzhledem k časové náročnosti i z důvodu výtvarné obtížnosti se nakonec rozhodl pro kombinovanou techniku tak, že se ve filmu střídají hrané a výtvarné pasáže. Z důvodů ekonomických dále Švankmajer ve filmu použil čistě ruční animované techniky - tedy bez počítačových animací s dokreslováním filmu rámeček po rámečku. S tím mu však pomáhala řada studentů z celého světa, jež mu asistovali v rámci své neplacené stáže.

Vlastní příběh je založen na kombinaci reality a snu, které se vzájemně prolínají a ovlivňují: Asi šedesátiletému Evženovi se jednou v noci zdál zvláštní sen, kdy šel na ulici s velkým vejcem v náručí, když na něj zavolala krásná neznámá žena jménem Evženie. Evžen si s ní dá schůzku, ale má stále vzrůstající pocit, že tu ženu odněkud zná. Ale probudí se předčasně a již se mu nepodaří na sen navázat. Na radu svého kolegy v práci se ale večer strašně přecpe nejtučnějšími jídly v blízkém hostinci a opravdu poté, co se mu podaří s bolestmi břicha usnout, zase potká onu krásnou ženu, která jej zavede do svého bytu. Chystají se zde pomilovat, ale vyruší jej Evženin syn Petříček. Evžen se probudí, ale další noci již na sen nenaváže. Začně též chodit k psychoanalytičce, od které chce získat radu jak snít, ta mu sice nepomůže, ale alepospoň mu jeho sny vykládá a interpretuje.

Evžen v jednom antikvariátě narazí na vzácný bibliofilský výtisk knihy o snech, díky které se mu podaří vytvořit medodu, jak se do snu opakovaně vracet. Avšak zanedbává práci a je z ní vyhozen, a současně jej začně špehovat jeho manželka, jež se domnívá, že Evžen má milenku. Ba, manželka sleduje Evženovu proceduru s vytvářením snu a sama do něj stejným způsobem i vstoupí. Sen samotný se začíná vyvíjet nepříjemným směrem - nejprve záhadně zmizí Petříček, Evženie stále mění své jméno a Evžen nepřímo zaviní smrt Milana, pasáka a současně otce Petříčka. V závěrečné části pak přijde odhalení všech symbolů, kdy Evžen pochopí, že sen byl ve skutečnosti jeho vlastní život - on sám byl Petříčkem, Evženie jeho matkou a Milan jeho otcem.