V noci jsem snil, že jsem motýlem

KE DVANÁCTÉ už někteří vstávali, ukláněli se, padával

BLUMFELD, starší mládenec, stoupal jednoho večera nahoru do svého bytu, což byla namáhavá práce, neboť bydlel v šestém poschodí. Stoupaje do schodů pomyslel si, jako poslední dobou častěji, jak protivný je tenhle naprosto osamělý život, že teď musí takřka potají vyšlapat těch šest pater, nahoře pak přijde do svého prázdného pokoje, tam si zase takřka potají oblékne župan, zapálí dýmku, trochu si počte v jednom francouzském časopisu, který už léta abonuje, k tomu bude usrkávat třešňovku vlastni výroby a za půl hodiny si půjde lehnout, aniž ovšem předtím opomene důkladně přestlat postel, již služka, nepřístupná jakémukoli poučení, pokaždé srovná po svém.

SPOTŘEBOVÁNO VEŠKERÉ UHLÍ; uhlák prázdný; k ničemu lopatka; chladný dech kamen; do pokoje čiší mráz; před okny stromy tuhé jinovatkou; nebe stříbrný štít proti tomu, kdo od něho žádá pomoc. Musím sehnat uhlí; nesmím přece zmrznout; za mnou nemilosrdná kamna, přede mnou.