V noci jsem snil, že jsem motýlem

NAŠE ZÁKONY nejsou všeobecně známy, jsou tajemstvím malé skupiny šlechty, která nám vládne. Jsme přesvědčeni, že tyto staré zákony jsou přesně dodržovány, přece však je krajně mučivé být ovládán zákony, které člověk nezná.

JSEM SLUHA, ale není tu pro mne žádná práce. Jsem bazlivý a netlačím se dopředu, ba netlačím se ani do jedné řady s ostatními, avšak to je jen jedna příčina mého nezaměstnání, je také možné, že to s mým nezaměstnáním vůbec nemá co dělat, rozhodně hlavní věc je, že nejsem volán ke službě, jiní bývají voláni a neucházejí se o to víc než já, ba nemívají možná

“NEJSEM JÁ KORMIDELNÍK?” zvolal jsem.. “Ty?” zeptal se vysoký tmavý muž a přejel si dlaní přes oči, jako by zaháněl sen. Stál jsem u kormidla v temné noci, s blikající lucernou nad hlavou, a teď přišel tento muž a chtěl mě odstrčit.

“ACH,” ŘEKLA myš, “svět je den ode dne těsnější. Nejdříve byl tak široký, až jsem měla strach, utíkala jsem dál a byla jsem šťastná, že konečně vidím vpravo i vlevo v dálce zdi, jenže tyto zdi se tak rychle sbíhají, že jsem už v posledním pokoji, a tamhle v koutě stojí past, do níž běžím.” – “Stačí jen, když změníš směr,” řekla kočka a sežrala ji.