„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Sezóna 2004-2005

Vznešené vášně
Divadelní studio Marta patří beze sporu k tomu nejlepšímu, co může vášnivý příznivce Thálie v Brně zhlédnout. - Každoročně divadlo uvádí na 10 premiér s tou nejvyšší kvalitou, protože uváděné hry se nemusí, vzhledem ke svému statutu školního divadla JAMU, podřizovat průměrnému a pokleslému vkusu diváka, a jednak je divadlo koncipováno s důrazem na původní scénáristické a režisérské pojetí, ale i individuální ztvárnění hereckých rolí, jež krom identického spříznění se s hranou postavou, nutí i k maximálnímu nasazení tak, že každá hra uváděná v Martě, je neopakovatelným pojmem sama o sobě.
Maškaráda v podání Městského divadla v Brně

Maškaráda v podání Městského divadla v Brně

Lermontovova Maškaráda je tuto sezónu 2004/05 již třetí premiérou Městského divadla. Po poněkud vyčpělé a nudné inscenaci jinak výborné konverzační hry Toma Stopparda Arkádie a věrné kopii Formanovy filmové verze muzikálu Hair, ze strany Městského divadla bez špetky vlastní invence, by se mohlo zdát, že Maškaráda konečně napraví letošní reputaci. Ale pokud je Maškaráda jedno z vrcholných děl ruského romantismu a dalo by se předpokládat, že zápletka, tragédie a celkový spád i náboj hry musí díky genialitě autora zvládnout i ochotnické divadlo, tak nás Městské divadlo vyvedlo z iluze a dokázalo, že pokazit se dá zcela vše.
Hair (Vlasy)

Hair (Vlasy)

Přiznávám se, že muzikál Vlasy v podání Městského divadla ve mně odpočátku budil nedůvěru a proto může být má kritika zaujatá a to již proto, že nejsem ctitelem muzikálů, jednak pro odstrašující reklamu a jednak pro mé pochybnosti, zda silně konzervativní Městské divadlo s repertoárem zaměřeným na střední věkové, společenské i duševně a umělecky vyspělé vrstvy dokáže ztvárnit ducha, jimž byl originál v podobě Formanova filmu Hair prodchnut.
21. Květen 2008
Brno se dá směle označit za město divadlu zaslíbené a jeho současnou scénu lze rozdělit do dvou skupin: na divadla sázející na tradiční repertoár jež jsou vyhledávána zejména konzervativnějším divákem a divadla experimentální, jež mají cestu ke svému diváku mnohem složitější a narozdíl od té tradiční scény nemohou počítat s dotacemi ze strany města či státu což je znát nejen na strohé ba postmoderní výpravě a kulisách, ale i na řádově menším hereckém sboru a potažmo počtu premiér, jež jsou schopna během sezóny nastudovat.
24. Duben 2008
Arthur Lee Kopit, jak již asi vášnivému čtenáři napovídá i sám název jeho nejúspěšnější hry, více experimentoval než by se snažil psát na ruku "serióznímu" diváku, ale pod jemným satirickým nátěrem se skrývala nemilosrdná kritika samolibé společnosti padesátých let.