V noci jsem snil, že jsem motýlem

Jak ostatně napovídá úvodní slovo, Šťastná událost je tak trochu z jiného soudku. Dá se zde však parafrázovat rčení o malých rolích a to, že není malých her, ale jen malých herců a já si nedovedu představit, že by se tohoto „anarchistického muzikálu“ dokázal s úspěchem zhostit jakýkoliv jiný soubor, zvlášť chybí-li mu takové talenty, jako jsou Jan Herget či Pavel Gajdoš, kteří z navenek nehratelného námětu vyzískali opravdu vše.

Antonin Artaud, básník, herec a zejména přední dramatik francouzského experimentálního divadla v roce 1935 bez použití kulis, rekvizit a jen za pomoci hereckého umu zdramatizoval klasickou báseň Percy Bysshe Shelleyho a Stendhalovu povídku Cenciové s námětem despotického otce, jenž tyranizoval svou rodinu, zabil své dva syny, znásilnil dceru, a když se jej rodina rozhodla zabít, jsou byli její členové uvězněni. Jediným, kdo mohl pomoci, byl papež, který však nepohl ani prstem, protože toužil po Cenciovském majetku.

Vydání románu Na cestě v roce 1957 se většinou pokládá za neoficiální manifest proklamující vznik hnutí beatniků, jež se sice počalo formovat již v poválečných letech, ale teprve tímto dílem Jacka Kerouaca se myšlenky beatniků poprvé stýkají se širokou veřejností tak, že krátce poté se tzv. Beatnická generace stala modlou ale i komerčním artiklem nejširší veřejnosti, což ostatně trvá dodnes.

Ne nadarmo patří u nás ruské drama k těm nejhranějším, Ostrovskij pak zní povědomě i nedělnímu divadelnímu diváku a Výnosné místo si své jméno u nás vybudovalo díky nastudování pražského Divadla Na zábradlí pod skvělou režisérkou taktovkou Sergeje Fedotova a lze říci, že Výnosné místo bude mít zaděláno na zaručený úspěch.

Letopočet založení řadí Studio Marta mezi brněnská divadla s nejstarší tradicí (založeno 5. října 1952, obnoveno 16. května 1991). Vysoký umělecký standard, jež je dán vysokou koncentrací talentovaných studentů JAMU, pak Martu staví mezi nejlepší, nejprogresivnější i nejnavštěvovanější divadelní scény v Brně.

Ale nechť se nenechá vášnivý čtenář zmást, představení Marty rozhodně nepatří mezi tzv. lidová divadla, kam se chodí ukázat se ve společnosti a na chvíli ukojit sžíravou nudu. Naopak, v jejím repertoáru jen stěží naleznete nějaké osvědčené kusy, ba, drtivá většina každoročních premiér vychází ze zcela nového nastudování, či dokonce, jak je to v případě Átreovců, se jedná o originální autorský počin, a tak jsou uváděná představení určená zejména smyslům divadelních labužníků a méně divadlem protřelý divák se v představení obvykle ztrácí.

Během několika posledních let se úroveň představení studentů muzikálového herectví JAMU propracovala na skvělou úroveň a studio Marta se stalo nejen pomyslným Olympem brněnské muzikálové scény, ale i jedinou možností pro náročné milovníky tohoto, v případě Městského divadla či G Studia velmi pokleslého, žánru tak, že nebýt Marty, byl by muzikál v Brně synonymem pro kabaret či cirkusovou estrádu.