V noci jsem snil, že jsem motýlem

O PROMÉTHEOVI podávají zprávu čtyři pověsti: Podle první byl přikován na skály Kavkazu, pro tože zradil bohy lidem, a bohové seslali orly, kteří užírali jeho stále narůstající játra.

Podle druhé tiskl se Prométheus v bolestech pod klovajícími zobáky stále hlouběji do skály, až s ní srostl.

Podle třetí by

SANCHO PANSA, který se tím ostatně nikdy nechlubil, podstrkoval za večera i v noci svému ďáblovi, jemuž později dal jméno Don Quijote, spousty rytířských i loupežnických románů, a tím si ho dokázal natolik držet od těla, že tento muž pak bez ustání podnikal ty nejztřeštěnější činy, které však vzhledem k nepřítomnosti předem daného předmětu, jímž měl být prá

MÁM ZVLÁŠTNÍ ZVÍŘE, napůl kočičku, napůl jehně. Je to dědictví z otcova majetku. Avšak vyvinulo se teprve za mne, dříve to bylo spíš jehně než kočička. Teď však má z obojího asi tak stejně.

BYLO LÉTO, horký den. Cestou domů šli jsme se sestrou kolem jedněch vrat. Nevím, jestli jen z bujnosti či bezděčně udeřila na vrata, anebo jestli jen zahrozila pěstí a vůbec neudeřila. Sto kroků dál při silnici uhýbající doleva začínala ves.

SPOTŘEBOVÁNO VEŠKERÉ UHLÍ; uhlák prázdný; k ničemu lopatka; chladný dech kamen; do pokoje čiší mráz; před okny stromy tuhé jinovatkou; nebe stříbrný štít proti tomu, kdo od něho žádá pomoc. Musím sehnat uhlí; nesmím přece zmrznout; za mnou nemilosrdná kamna, přede mnou.

TI LIDÉ, já sám k nim patřím, kterým už obyčejný malý krtek připadá odporný, by patrně umřeli hnusem při pohledu na obřího krtka, který byl před několika lety pozorován poblíž jedné malé vesnice, jež tak získala jistou přechodnou proslulost.