V noci jsem snil, že jsem motýlem

„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Domů » Archív dle měsíců

Únor 2008

Kategorie
27. Únor 2008
Bohumil Hrabal

Prolog:

„Po půlnoci zbytečně očichávám Jeseninovu smrtku, zbytečně oplakávám děravou Majakovského lebku, zbytečně vřeštím nad skokanem z okna Konstantinem. Ale opravdu, dokud nebudou zjasněny podivné sebevraždy, do té doby budeme vřeštící opice, proč naši bratří končí takto, když přeci teprve teď mohli svobodně, a tedy krásně žít ve větvičkách dialektiky. Anebo, o hrůzo, církevní Otcové vstávají znovu z živých? Že by nebyli dost pečlivě uškrceni?“
Kategorie
27. Únor 2008

Kategorie
27. Únor 2008
Krásná Poldi, krásná Poldi,
otisky mědi
a připálená kadeři hvězd,
kterými jsem vás ověnčil,
lůžko vonící vůní routy
a svatebním veselím,
Kategorie
27. Únor 2008
Proč tady jsem?
Proč raději nejsem?
Proč jen a jen
ten krásný sen?
 
A co mne poutá sem
na tuhle smutnou zem?
Kategorie
27. Únor 2008
Na veřejný záchodek se jde po schodech dolů,
románský oblouk leží před mřížovím,
úroveň města značně stoupla
vždyť celé bývalo o několik metrů níž.
Soustřeďuji se při močení na sirku,
ona se zdráhá, točí na místě,
ale proud moče ji strhává proti vůli
a šup do útrob kanálu.
Kategorie
27. Únor 2008
Nelze se pohoršovati nad člověkem,
jehož masky se lesknou
rtuťovou mastí,
který vyšňořen kráčí světem
s nálepkami
a lásku odkazuje na hnůj
Kategorie
27. Únor 2008

Kategorie
27. Únor 2008
Za skleněnou stěnou automatu stékaly stříbrné curůčky večerního deště, po náměstíčku kráčelo několik chodců v předklonu a drželo si klobouk nebo deštník.
A do automatu pronikala ze salónku v prvním patře veselá hudba a hovor, který propukal v nevázaný smích. Paní výčepní roztočila pivo a šla na toaletu.
Kategorie
27. Únor 2008
NECHOĎTE JEŠTĚ SPÁT. Nemá to cenu. To radši si zajděte na krchov a jen tak pro legraci si probuďte několik mrtvol. Dyk stejně na světě nic krom srandy není.
A tak už ťukáte na pří sarkofág a hned prej: Vstávej, ty smrxo, a pověz nám, na co jsi na světě byl? To bysme rádi věděli.
A heleme se, tu ten nebožtík, jak tak už byl zvyklej na diktaturu nebes, salutoval jako portýr a meldoval: Poslušně hlásím, že jsem byl proto na světě, abych se dověděl, že nic nevím.
Kategorie
27. Únor 2008
Každé ráno vchází po špičkách do mého pokoje bytný, slyším jeho kroky. A pokoj je tak dlouhý, že by se k mé posteli ode dveří mohlo a vyplatilo jezdit na bicyklu. Můj bytný se nade mnou naklání, otáčí se a komusi do dveří dává znamení a říká:
"Pan Kafka je tady."

Autoři a zúčastnění

Náhodně vybrané obrázky

Forbidden face [selfportrait]Stránka z náčrtníkuJoaquina
Tomáš Odaha © 1999-2022

Syndikovat obsah:

Syndikovat obsah