„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Březen 2012

Kategorie
05. Březen 2012
Nevlastní matka Frances Allanová
Kategorie
05. Březen 2012
Nevlastní otec John Allan
Kategorie
05. Březen 2012
Matka Elizabeth Arnoldová-Poeová
Kategorie
05. Březen 2012
Edgar Allan Poe v září 1849
Kategorie
05. Březen 2012
Edgar Allan Poe v roce 1848
Kategorie
05. Březen 2012
Autoportrét z roku 1845
Kategorie
05. Březen 2012
V pětatřiceti letech
Kategorie
05. Březen 2012
V roce 1848

Direktøren for det hele, 2006

Lars von Trier: Kdo je tady ředitel?

Lars von Trier: Kdo je tady ředitel?

Enfant terrible, génius, pozér i manipulátor. Osobnost i dílo Larse von Triera lze nazvat mnoha jmény i přívlastky, avšak tento nejnámější dánský režisér je vždy o krok napřed před jakýmkoliv hodnocením. Trier dělí své diváky do nesmiřitelných táborů svých přívrženců i odpůrců, shlédnout jeho nový film však musí každý, kdo má pocit, že ve filmu něco znamená, a to bez rozdílu na příslušnost k tomu či onomu táboru. Trier je již ze své podstaty velmi precizní filmový tvůrce, který ve svých filmech nenechává nic náhodě. - Jeho filmy jsou promyšlené do nejmenších detailů tak, že ačkoliv je film ze své podstaty velmi kolektivní dílo, na kterém participují desítky lidí s různorodou osobností i rozvojem uměleckého vyjádření, Trierovy jsou velmi ucelené, ba až pedantsky jednolité, tak, že se divák nemůže zbavit pocitu manipulace. - To si ale, v souladu s konstatováním, že je vždy o krok napřed, uvědomuje i sám Trier, který již v roce 1995 sepsal s dalším dánským režisérem Thomasem Vinterbergem filmařský slib cudnosti, známém jako Dogma 95, ve kterém jakoukoliv formu manipulace divákem zakazuje. Na tento slib pak ve svých filmech střídavě přísahá a poté jej porušuje, avšak divákův pocit stísněnosti z toho, že jeho dojem i pocity jsou již předurčeny, zůstává.
Evald Schorm: Proč?

Evald Schorm: Proč?

Evald Schorm je dnes znám zejména pro své snímky ze 60. let, které patří k tomu nejlepšímu, co kdy vzniklo nejen v rámci zlaté filmové éry Československé nové vlny, ale v české kinematografii vůbec - Každý den odvahu (1964), Farářův konec (1968) či Den sedmý, osmá noc (1969). Všechny tyto snímky, ale i celé Schormovo dílo ze 60. let pak pojí nesmiřitelná kritika stavu soudobé společnosti.