V noci jsem snil, že jsem motýlem

Lidé na Hemsö je suveréně nejznámější a asi i nejlepší román nejproslulejšího švédského spisovatele a dramatika Augusta Strindberga (byť co do proslulosti jej alespoň momentálně překonal Stieg Larsson se svou trilogií Milénium). Strindberg velmi často čerpal náměty z vlastního života tak, že mnoho jeho děl bývá považováno za autobiografická. - Tato autobiografičnost se ale ze strany čtenářů i jehointerpretů velmi často přeceňuje, což je dáno Strindbergovým talentem, se kterým dokázal ve svých čtenářích navodit naprosto realistický pocit autenticity - asi ne nadarmo je Strindberg zařazován mezi naturalistické spisovatele, kdy ale například na rozdíl od svého někdejšího souputnika Émile Zoly více než jeden a čtvrt století od doby svého vzniku úspěšně odolává změnám módy i estetických kritérií, a Strindbergovo dílo tak lze vhledekm k jeho nadčasovosti považovat za současné. Podobně Lidé na Hemsö jsou původně inspirováni skutečnými Strindberovými zážitky a to z doby dětství, kdy trávil prázdniny na ostrově Kymmendö. Román Strindberg psal během dlouhodobého pobytu v Německu a ve Francii a jako inspirace pro tuto oslavu švédské přírody, kultury i prostých švédských rybářů bývá považován Strindbergův stesk po rodné zemi.

Bohumil Hrabal intenzivně psal, nejprve surrealismem a poetismem inspirované básně, později povídky ovlivněné totálním realismem, až konečně někdy na přelomu 50. a 60. let dospěl ke své svébytné formě pábitelství s typicky hrabalovskou poetikou. Hrabal začal psát někdy kolem svého 20. roku a s ubíhajícími roky psal a psal stále intenzivněji tak, že byl svými známými nazýván jako grafoman z Libně - snad proto, že první jeho kniha Perlička na dně se k čtenářům dostala až po dalších třideti letech intenzivního psaní, kdy teprve na počátku 60. let (Perlička na dně konkrétně 20. září 1962) dovolila soudobá cenzura vydat jeho díla, která byla v duchu socialistické estetiky považována za obscénní a bez vyšších uměleckých kvalit.