V noci jsem snil, že jsem motýlem

Divadlo Činoherní klub se v letošní sezóně rozhodlo oživit hru Před západem slunce dnes již poněkud polozapomenutého dramatika a nositele Nobelovy ceny za literaturu za rok 1912, Gerharta Hauptmanna. Rozhodnutí uvést tohoto německého dramatika, jenž svého tvůrčího vrcholu dosáhl v poslední dekádě 19. století, kdy navíc jeho drama Před západem slunce z roku 1932, rozhodně nepatří mezi jeho nejzdařilejší díla a do značné míry v něm jen vykrádá svou vlastní prvotinu Před východem slunce z roku 1889, bylo rozhodnutí minimálně odvážné, a ohodnotím-li samotné provedení inscenace, tak i neuvážené. - Hauptmannovo drama neodolalo zubu času, pro dnešního diváka je vyčpělé a zdlouhavé tak, že režisér Ladislav Smoček musel při přípravě libreta sáhnout k mnoha škrtům a převést vyznění původního psychologického dramatu do roviny nenáročné komedie. Ale i přes tyto zásahy působí hra velmi nudným dojmem s řadou hluchých míst i zbytečných postav, kterých je ve hře i po vyškrtání devatenáct!. Zejména pak působí příliš prvoplánovitě, líbivě, bez momentu překvapení a v souladu se Smočkovým převodem významu hry z tragédie na komedii končí hra happy endem tak, že jako celek ztratila jakýkoliv hlubší smysl.