Kategorie
02. Květen 2008
l/
Především fyzické vzpomínky, zvuky, pachy a
povrch věcí.
Je s podivem, že mnohem živěji než cokoliv, co
přišlo ve Španělské válce potom, si mohu vybavit týden takzvaného výcviku,
jehož se nám dostalo před odsunem na frontu — velké budovy jezdeckých kasáren v
Barceloně s nevlídnými stájemi a dlážděným nádvořím, ledový chlad vody z pumpy,
u které jsme se myli, odporná strava, jež se dala pozřít jen při zapíjení vínem
z ešusu, ženy-milicionářky v pumpkách sekající dříví na topení a ranní nástupy,
kde moje prozaické anglické jméno znělo komicky mezi vzletnými španělskými
Manuel Gonzales, Pedro Aguilar, Ramon Fenellosa, Roque Bal-laster, Jaime
Domenech, Sebastian Viltron, Ramon Nu-vo Bosch. Jmenuji právě tyto muže jen
proto, že si vzpomínám na jejich tváře. Mimo dva, kteří byli běžnými lotry a
nepochybně se z nich časem stali dobří falangisté, budou dnes všichni patrně
mrtvi. O dvou to vím určitě. Nejstaršímu mohlo být pětadvacet, nejmladšímu
šestnáct. Jednou ze zásadních zkušeností války je, že člověku se nikdy nepodaří
uniknout nechutným pachům lidského původu. Latríny jsou subjekt ve válečné
literatuře hojně zmiňovaný a sám bych o nich nemluvil, kdyby právě latríny v
našich kasárnách nebyly onou příslovečnou maličkostí, jež zpochybnila moje
iluze o španělské občanské válce. Latinský typ latríny, kde musíte sedět na
bobku, je i v nejlepším případě dosti mizerný; naše latríny však byly z
nějakého hlazeného kamene, tak kluzkého, že bylo možno udržet se na nohách jen
s největším vypětím. Mimoto byly stále ucpané. Dnes už mám spoustu dalších
dostatečně nechutných zážitků, na které mohu vzpomínat; myslím však, že právě
při pomyšlení na tyto latríny mne poprvé napadla často se mi potom vracející myšlenka: Zde stojíme, vojáci
revoluční armády, bránící demokracii proti fašismu, bojující válku, která má
nějaký smysl — a přitom jsou podmínky našeho života zrovna tak ubohé a
ponižující, jako kdybychom byli ve vězení, neřku-li v buržoazní armádě. Tento
můj dojem posílilo později mnoho dalších: například nuda a zvířecí hlad v
zákopech, handrkování se o kus žvance, nechutné hádky s lidmi, vyčerpanými
nedostatkem spánku .