„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

1945

Boris Vian: Vlkodlak

Boris Vian: Vlkodlak

Le Loup-garou, 1945–53 (poprvé otištěno 1972)

V povídce Vlkodlak si francouzský patafyzik, novinář, hudební skladatel, dramatik, herec, malíř, hudebník, kritik, překladatel, scenárista a v poslední řadě i spisovatel, Boris Vian, pohrál s tradiční mytologickou postavou vlkodlaka, kdy však hlavním hrdinou není člověk, který by se v noci, případně při úplňku, proměňoval ve vlka, ale je jím černý vlk s červenýma očima jménem Denis, jenž jedné úplňkové půlnoci, právě když se potuloval po lese hledaje svou oblíbenou potravu, tj. trávu a modré hyacinty, jež příležitostně prokládal houbami, vyrušil „Siamského mága, jehož skutečné jméno znělo Etienne Pample, a drobnou Lisette Cachounovou, tmavovlasou servírku z restaurace Groneil, přilákanou sem Mágem pod podvodnou záminkou, [jež] právě zkoušela zbrusu nový podvazkový pás zn. Obsese […], který stál Siamského mága šest hodin zoufalého úsilí.“ A byť se Denis za vyrušení okamžitě omluví a odkluše, zlý mág jej kousne do ramene. Jak se druhého dne ukázalo, zlý mág byl vlkodlak a z Denise se stal člověk.
George Orwell: Farma zvířat

George Orwell: Farma zvířat

Animal Farm, 1945

Dílo novináře, spisovatele, demokratického socialisty a zejména bojovníka proti všem formám totality, George Orwella, je pro dnešního čtenáře zúženo na dvojici děl Farma zvířat a 1984, které však své známosti a proslulosti došly až dlouhá léta po Orwellově smrti. A podobně nepřímočará byla i původní motivace, proč byla tato dvě pro světovou literaturu zcela zásadní díla napsána. - Z pohledu dnešního čtenáře by se mohlo zdát, že Orwell byl mimořádně nadaný vizionář, který navíc jako novinář disponoval informacemi, které nebyly po dlouhá desetileté přístupná široké veřejnosti.
John Steinbeck: Na plechárně

John Steinbeck: Na plechárně

Cannery Row, 1945

Téma nosná části díla Johna Steinbecka pochází období tzv. Velké krize z 30. let, kdy v průběhu desetiletí mezi léty 1935 až 1945 stvořil čtveřici děl, jež se zasloužila o jeho nehynoucí čtenářský věhlas, potažmo i ocenění Nobelovou cenou za literaturu: Pláň Tortilla (1935), O myších a lidech (1937), Hrozny hněvu (1939) a konečně Na plechárně (1945).
Jack Kerouac: Zjevení Orfea

Jack Kerouac: Zjevení Orfea

Orpheus Emerged, 1945

V pořadí druhá novela Jacka Kerouaca Zjevení Orfea z roku 1945 sice v sobě nese prakticky všechny znaky rané prvotiny: Chybí jí nosný příběh, hlubší myšlenka ale i ona bohémská nálada, pro kterou se Kerouac stal po vydání svého románu Na cestě literárním fenoménem, ve kterém pro Ameriku ale i celý svět objevil avantgardní hnutí beatniků.

I.

Pan Jones, majitel Panské farmy, zamkl na noc kurníky, ale byl příšerně opilý, takže na zástrčky zapomněl. Potácel se přes dvůr a kužel světla z jeho lucerny poskakoval ze strany na stranu. U zadních dveří domu shodil holínky, natočil si poslední sklenici piva ze sudu v kuchyňce a dopotácel se do ložnice, odkud se již ozývalo spokojené chrápání paní Jonesové.