„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Květen 2008

Записки из Мертвого дома, 1854-59

„Věř nebo nevěř, jsou mezi nimi charaktery hluboké, silné, krásné; jaká radost odkrýt pod hrubou kůrou zlato! Kolik jsem si přinesl z káznice lidových typů, charakterů! Sžil jsem se s nimi, a proto se mi zdá, že je znám důkladně. Kolik příběhů tuláků a lupičů a vůbec všeho toho temného, sedmibolestného života! Na celé svazky dostačí. Skvělí lidé.“[1]
Tento dopis, který bratrovi sepsal Fjodor Michajlovič Dostojevskij krátce po propuštění z čtyřletého vězení v omské věznici v únoru 1954, předznamenává vznik Zápisků z Mrtvého domu, jež patří mezi nejcennější díla světové literatury a to nejen pro svou literární kvalitu, autobiografičnost a věrohodnost, ale jako jedno z prvních opustilo brány romantismu a za své hlavní hrdiny si vzalo předlohy z nejposlednější spodiny společnosti.

„sedm statečných“

Novela Alexandra Solženicyna Jeden den Ivana Děnisoviče patří mezi nejcharakterističtější díla 20. století. Od svého prvního vydání v roce 1962 ! v časopise Novyj Mir zaznamenala již na stovky dalších vydání tak, že se celý svět mohl poprvé blíže seznámit (přes notnou dávku autocenzury) s poměry ruských pracovních táborů ale i atmosféry strachu 50. let. Avšak přes autorovu genialitu s níž popisným způsobem bez náznaku moralizování či kritiky přiblížil každodenní vězeňskou realitu a boj o přežití, je to literární forma, již nelze dále zpracovávat a podat jiným způsobem uměleckého vyjádření. Tedy alespoň donedávna, kdy Jeden den Ivana Děnisoviče nastudoval soubor brněnského Divadla v 7 a půl.
30. Květen 2008
Roger Michell: Matka

Roger Michell: Matka

May je pětašedesát, má dvě dospělé děti, kterým byla špatnou nemilující matkou, právě ji zemřel manžel a teprve teď, po jeho smrti, může uskutečnit to, po čem toužila celý život: skutečně žít, cestovat a mít pořádný sex !.
Je pozoruhodné, ba diagnóza à la Freud, jak velké společenské tabu je sex rodičů, zvlášť
Kategorie
30. Květen 2008
Karel Plíhal: Nebe počká

Karel Plíhal: Nebe počká

Svůj vrchol sice prožila folková hudba již v 80. létech, avšak až nyní se dostavuje i úspěch komerční, potažmo spojený i s oceněním odborné kritiky, ačkoliv touto kritikou vyzdvihovaná folková trumfová esa, typu Jarek Nohavica či Honza Nedvěd, mají to nejlepší již dávno za sebou. Obdobného úspěchu se na sklonku minulého roku, poté co po čtyřleté práci vydal album Nebe počká, dočkal i poněkud odstrkovaný Karel Plíhal a jeho dlouho očekávané album sklidilo nebývalý úspěch. Avšak proboha za co?!