„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Září 2011

Witold Gombrowicz: Posedlí

Witold Gombrowicz: Posedlí

Opętani, 1939

V té době své nejslavnější dílo, Posedlí, napsal Witold Gombrowicz pod pseudonymem Zdzisław Niewiesk s tím, že ještě před začátkem vydávání románu na pokračování Gombrowicz odcestoval do Argentiny - původně jen na několik měsíců, aby zde nasbíral materiál pro své další dílo, ale vzhledem k tomu, že vypukla válka a po jejím skončení se moci ujal bolševický režim, již nikdy se do Polska nevrátil. Román sice vzbudil značný čtenářský ohlas, ale brzy jej zcela potlačily válečné události a vzhledem k tomu, že Gombrowicz sám se k tomuto svému příspěvku do žánru krejcarových detektivních románů nikdy nehlásil, ba na něj de facto zapomněl a to až do roku 1969, kdy v Pažíži diktoval svou životní biografii, ve své úplné podobě spatřil světlo světa až v roce 1990.
Džuničiró Tanizaki: Klíč

Džuničiró Tanizaki: Klíč

Klíč (鍵), 1956

Celosvětově asi vůbec nejslavnější japonský spisovatel všech dob, Džuničiró Tanizaki, prošel ve svém tvůrčím období třemi základními fázemi. - Ve svém raném období byl co do stylu a tématu značně ovlivněn klasickou západní literaturou 2. poloviny 19. století. Zlom v jeho životě i tvorbě nastal po roce 1923, kdy bylo během ničivého zemětřesení zničena značná část jeho rodného Tokia a Tanizaki se odstěhoval do oblasti Kansai (s městy Ósaky, Kjóta a Kóbe), které je považováno za kolébku japonské kultury. Zde si vytvořil svůj originální tvůrčí styl, kdy se pod vlivem západní literatury obrátil k tématům typickým pro tradiční japonskou literaturu a položil tak základy moderní japonské prózy. Do tohoto období se řadí romány Ti, kteří raději kopřivy (Tade kuumuši, 蓼喰う蟲) z roku 1929, Požaté rákosí (蘆刈, Ašikari) z roku 1932 či Pokus o životopis Šunkin (Šunkin šó, 春琴抄) z roku 1933.