„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Japonská literatura

Džuničiró Tanizaki: Klíč

Džuničiró Tanizaki: Klíč

Klíč (鍵), 1956

Celosvětově asi vůbec nejslavnější japonský spisovatel všech dob, Džuničiró Tanizaki, prošel ve svém tvůrčím období třemi základními fázemi. - Ve svém raném období byl co do stylu a tématu značně ovlivněn klasickou západní literaturou 2. poloviny 19. století. Zlom v jeho životě i tvorbě nastal po roce 1923, kdy bylo během ničivého zemětřesení zničena značná část jeho rodného Tokia a Tanizaki se odstěhoval do oblasti Kansai (s městy Ósaky, Kjóta a Kóbe), které je považováno za kolébku japonské kultury. Zde si vytvořil svůj originální tvůrčí styl, kdy se pod vlivem západní literatury obrátil k tématům typickým pro tradiční japonskou literaturu a položil tak základy moderní japonské prózy. Do tohoto období se řadí romány Ti, kteří raději kopřivy (Tade kuumuši, 蓼喰う蟲) z roku 1929, Požaté rákosí (蘆刈, Ašikari) z roku 1932 či Pokus o životopis Šunkin (Šunkin šó, 春琴抄) z roku 1933.
Džuničiró Tanizaki: Sestry Makiokovy

Džuničiró Tanizaki: Sestry Makiokovy

細雪 (Sasameyuki), 1943-1948

Současná japonská literatura se již plně nese v intencích moderní evropské prózy a například dílo v současnosti celosvětově proslulého Haruki Murakamiho, jehož knihy se již po dlouhá léta stávají bestsellery jak v Japonsku, tak napříč celou Evropou ale i v Americe, již nenese takřka žádné vnější znaky kdysi svébytné japonské kultury a tradiční japonské literatury. A jedním z nejvýznamnějších novátorů, jenž ve 20. letech 20. století přinesl do japonské beletrie doposud zcela neznámé prvky, námět i styl inspirovanými v soudobé moderní evropské literatuře, byl Džuničiró Tanizaki (谷崎 潤一郎), který je dnes, snad poněkud paradoxně, považován za posledního tradicionalistického japonského spisovatele.
Kóbó Abe: Tvář toho druhého

Kóbó Abe: Tvář toho druhého

他人の顔 "Tanin no kao", 1964

Kóbó Abe (vlastním jménem Kimifusa Abe) se do povědomí světového čtenářstva dostal díky své surrealistické novele s patrným odkazem na Franze Kafku, Písečná žena z roku 1962.
Haruki Murakami: Afterdark

Haruki Murakami: Afterdark

アフターダーク (Afutā Dāku), 2004

Premisou kratičké novely Haruki Murakamiho Afterdark, která má být, jak asociuje samotný název, sondou do nočního života velkoměsta, je lehce naivní koketérie s formou filmového scénáře. A ačkoliv je Murakami mistrný vypravěč, v případě Afterdark se lze dohadovat, že filmová asociace, kterou se nám snaží autor nadhazovat, je z jeho strany v prvé řadě ctností z nouze, protože tento křečovitě šroubovaný příběh by v jasně definované kategorii novely prostě nemohl před čtenářem obstát.
Haruki Murakami: Na jih od hranic, na západ od slunce

Haruki Murakami: Na jih od hranic, na západ od slunce

国境の南、太陽の西, (Kokkyō no minami, taiyō no nishi), 1992

Japonská literatura je pro českého čtenáře zemí nejen neznámou ale takřka i panenskou, kdy do češtiny bylo přeloženo jen několik výběrových děl největších postav moderní japonské literatury à la Džuničiró Tanizaki (Deník bláznivého starce) či Kóbó Abe (Písečná žena). Tedy vydání hned trojice děl v japonském i celosvětovém měřítku vůbec nejúspěšnějšího spisovatele současnosti Haruki Murakamiho - Norské dřevo, Na jih od hranic, na západ od slunce a Kafka na pobřeží, je ze strany nakladatelství Euromedia Group - Odeon počinem takřka osvětovým.
Haruki Murakami: Norské dřevo

Haruki Murakami: Norské dřevo

ノルウェイの森 (Noruwei no mori), 1987

Haruki Murakami (jap. 村上春樹) patří zvláště díky svému retrospektivnímu a částečně i autobiografickému románu z roku 1987, Norské dřevo, k vůbec nejznámějším japonským spisovatelům na západní polokouli, kdy ostatně sám Murakami se na západ nejen orientuje, ale zcela programově se jeho směrem vyděluje z japonské literární tradice.
Džuničiró Tanizaki: Deník bláznivého starce

Džuničiró Tanizaki: Deník bláznivého starce

瘋癲老人日記, 1961

Džuničiró Tanizaki (谷崎 潤一郎,) bývá parafrázován jako nejčtenější japonský spisovatel hned po Natsumem Sosekim (夏目 漱石), ale též jako představitel raného prozápadního proudu v japonské literatuře, který mistrně spojuje japonskou myšlenkovou tradici s moderní evropskou literaturou tak, že si při interpretaci jeho díla nelze nepovšimnout velké nadání pro provokativní satiru a jedovatou ironii.
Kóbó Abe: Písečná žena

Kóbó Abe: Písečná žena

砂の女 "Suna no onna", 1962

Ač osobnost a dílo Franze Kafky lze položit jako jeden z nejvýznamnějších milníků ve vývoji literatury 20. století, nemá Kafka, ať snad již z důvodů svého „objevení“ pro širokou čtenářskou veřejnost se zpožděním takřka čtyř desetiletí od své smrti, přímých následovníků. Ba, Kafkův vliv lze jen nepřímo vysledovat ve vývoji existencialismu a částečně i absurdního dramatu.